10 věcí, na které se těším!

Jak se blížil termín mého prvního maratonu, začala jsem v hlavě spřádat plány, co všechno budu moct zase dělat místo pobíhání v okolí mého bydliště. A tady máte těch 10 nej, o které jsem byla díky tréninkům ochuzena nebo na které se těším.

Znáte ty chvíle, kdy padáte na pusu a říkáte si, že až dodělám tohle nebo tamto, tak už konečně budu zase volně dýchat? Takhle si po 8 měsících přijdu dnes já a zde Vám dávám nahlédnout do svého seznamu činností, které mě strašlivě dusily anebo naopak chyběly a nebyl na ně čas.

  1. Nebudu pracovat po nocích a budu všechno stíhat – Ráno vstanete, vytáhnete diář a zjistíte, že máte 20 priorit s číslem 1 mimo dalších milión úkolů, které by se také měly brzy vyřídit. A jelikož opravdu nevíte, kterým úkolem začít, vaří Vám to v hlavě tak, že stejně nic neuděláte. Takže s tím je teď už zase konec. Nebudu se při tom už ani trápit myšlenkama, že do toho všeho musím odběhnout ještě trénink!
  2. Konečně začnu zase číst – Knížky. To je taky taková moje neřest, ale poslední dobou jsem je dost zanedbávala. V knihovně jich na mě čeká jedna plná police. Takže večery u počítače hodlám co nejdříve vyměnit za večery nad kvalitní literaturou. Přeci jen moje slovní zásoba se poslední měsíce ztenčila na výběh, běžecké boty, nebo Mattoni FreeRun.
  3. Budu s rodinou – Je úplně jedno, jak budeme ten společný čas trávit, ale těším se na to slovo SPOLU. Kolo, brusle, společenské hry. Cokoliv. Jen tu být chvíli pro ně a na všechno neodpovídat se zavařenou hlavou nebo jednou nohou na tréninku. Chci si užít ty historky, co se kolem mě dějou, ale teď mě tak nějak míjely.
  4. Budu běhat pro radost – Každý běžec začátečník tvrdí, že běhá pro radost. Ale pak přijdou první pokořené kilometry a člověk najednou chce víc. Uběhnout dál nebo zrychlit. Nebo vlastně obojí. A tím se ta radost postupně z toho původního běhu „jen tak“ vytratí. Rutina, kterou člověk zažívá při danných trénincích se stává otravnou a už to není ono. Takže i přes to, že chci, aby mi co nejvíc z toho natrénovaného zůstalo, budu se teď pár týdnů vyloženě řídit pocity. Mám plány, jak Vám do obýváku přinést atmosféru závodů, případně jiných běžeckých akcí. Ale to tak trochu souvisí s dalším bodem, i když ne úplně.
  5. Začnu psát pravidelně články – Někde na fb jsem psala, že jsem se bavila s Edou Kožušníkem, že problém spousty blogů je téma. Což ale není můj případ. Já těch témat uvězněných v šuplíku mám nepřeberné množství. I když, co si budeme povídat, některá se mi zdají být zprvu skvělá, ale po několika týdnech mi přijdou snad až trapná. Ale to nevadí. V tuhle chvíli mám z čeho vybírat a tak se najde určitě dost témat, kterým okořením trochu se propadající návštěvnost webu.
  6. Začnu konečně s tréninky pro lidi – Od začátku roku mám v hlavě plán a takový i trochu sen. Zkusit předávat začátečníkům své běžecké nadšení a povzbudit je při jejich prvních krocích. Nejde o to, že by mě to v rámci Mattoni FreeRunů nebavilo, ale mám ve svém okolí dost lidí, kteří by na společné výběhy nepřišli. A na ty se chci zaměřit a ty bych chtěla naučit milovat běh, alespoň z části, jako jsem si ho zamilovala já.
  7. Přátele – Konečně se budu moct setkat i s přáteli, které jsem celou dobu zanedbávala. Ani nevíte, jak je ubíjející neustále svým přátelům opakovat, že nemám čas. Ano, někdy to člověk použije jako velmi dobrou výmluvu, ale když to přeroste do takovéhle časové propasti jako to bylo hlavně poslední týdny, je až k neuvěření, že ještě nějaké přátele vůbec mám.
  8. Začnu chodit do posilovny – Neříkám, že budu trávit v posilovně tolik času jako na tratích, nebo že se do nějaké zavřu a začnu makat na brazilském zadku. Ale určitě si na zahradě zavěsím zase TRX, vytáhnu medicimball a naplním sandbag. Po ránu vytáhnu podložku na jógu a za vycházejícího slunce se protáhnu. Moje tělo si to fakt žádá a poslední týden jsem to nedělala jen ze strachu, abych si před maratonem nezničila svaly, které jsem potřebovala.
  9. Budu zase uklízet – No, tohle je taky dobré předsevzetí. U nás doma je to tak, že Marco je neuvěřitelnej uklízecí maniak. Neusne, dokud nemá srovnaný i poslední kapesník ve skříni. A já? Já mám ráda pořádek, ale když si mám vybrat, jestli raději uklidím, nebo si půjdu s Viky zaházet na koš, tak si vyberu samozřejmě ten koš. Ale v rámci tréninku jsme se dostali až tak daleko, že podstatná část všech domácích prací, zůstala na Marcovi. Ostuda to možná je, ale já už ten čas vážně neměla. Takže teď se opět transformuji do pozice ukliď rychle co jde, ale moc se s tím nepárej. 😀
  10. A hlavně budu dělat, na co mám chuť!
Kategorie:

OSOBNÍ

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *