A jaký běžec jsi Ty?

Původně jsem chtěla psát článek o tom, co to vlastně znamená „poslouchat své tělo“. Jenže po pár větách jsem zjistila, že píšu o tom, jak poslední dobou vnímám běžeckou komunitu a jak vnímám běžce kolem sebe, včetně sebe samé. Takže se posaďte a napište mi, do které skupiny běžců řadíte sami sebe, případně sami doplňte nové skupiny s celým popisem.

Je to jasný – sport a kult dobře vypadajícího lidského těla se stal opravdovým fenoménem posledních let. A stejně tak je to i s během. Na základě nepřeberného množství diskuzí a různých skupin se dostáváme do stavu, kdy máme pocit, že nic není nemožné. Celý den sedíme zkřivení u počítače, abychom večer bez jakéhokoliv rozcvičení chtěli podávat výkony Jirky Homoláče.

Když se tak kolem sebe rozhlídnu, vidím hned několik skupin běžců.

Začátečníci bez ambicí – Jsou to většinou lidé, kteří se opravdu chtějí jen tak trochu hýbat a možná něco shodit. Takže běhají, poznávají nové kamarády a já věřím, že většina z nich postupně přichází na chuť výkonům a různým závodům. Svěřují se svými malými úspěchy všem kolem sebe a mají radost z každého nově zdolaného úspěchu. V různých debatách dostávají pravidelně za uši kvůli svým (ne)výkonům, ale silní jedinci, což většina běžců je, to ustojí a postupně se proběhají na pozici běžce hobbíka.

Začátečníci s ambicemi – Tohle je docela případ pro diagnózu. Jsou to začátečníci hnaní vlastními výsledky, takže již od prvního kilometru nasazují závodní boty a jejich měsíční kilometráž by se nevešla ani na list papíru o velikosti A1. Z mého pohledu jsou hnaní, kromě svého ega, obdivnými pohledy svého okolí a zároveň velmi povzbuzujícími hláškami ala „Ty jsi ale magor!“. Většina těchto magorů končí s nějakým zraněním. Zde se opět dostáváme na rozcestí, kdy jedni nad zraněním mávnou rukou a řeknou si s ironií přesně ve stylu výše uvedené hlášky něco jako „Sportem k trvalé invaliditě“ a po pár dnech odpočinku se do tréninku vrhnou s ještě větší vervou a hláška „Ty jsi magor“ pro ně dostává ještě větší rozměr a význam. Ti druzí bývají rozumnější, najdou si pomoc, ať už na internetu nebo v reálném světě a začnou trénovat s rozumem.

Poučený začátečník – Tady to nemá smysl moc rozvádět, to je zcela jasné. Běžec, který běhá UŽ asi jeden měsíc. Dostal pár fundovaných rad a teď je aplikuje na běžce, kteří běhají o týden míň než oni sami. Díky těmto běžcům má právě velká většina zkušených borců jizvy na rukou po tom, co si pár takových rad přečetli a chtěli spáchat sebevraždu.

Další level běžce je hobby běžec introvert. Je to běžec, který již nějakou dobu běhá, má z toho radost a moc se o tom s okolím nebaví. Prostě běhá. Bohužel i mezi těmito borci je několik takových, kteří občas vykouknou z ulity a pohrdavě nám ostatním řeknou, že oni neběhají kvůli selfíčkům a s ještě větším pohrdáním takové selfie demonstrativně vystaví.

Hobby běžec extrovert. Běžec extrovert to má stejně jako introvert jen s tím rozdílem, že tahle skupina je dost početná. Různá selfíčka, printscreeny obrazovek svých výkonů plní různé běžecké skupiny. Ano, to je náš denní chleba.

Hobby běžec závodník – Zde přichází na řadu již výkony hodné opravdového obdivu. Já sama obdivuji ty, kteří se svým pracovním vytížením dokážou běhat jako laně a dodržovat pravidelný systematický trénink. Tito lidé mají obdivuhodnou vůli a kolikrát dokáží i velmi dobře poradit.

Běžec historik – Známe to sami z běžného života. Sami říkáme, že ta mladší generace je horší než bývala  ta naše. A tohle platí i mezi běžci. Jo, za časů krále klacka to byl jinej běh. Dneska běhá každej a řeší, co na sebe. Jooo, to za nás… Prostě jsme se zvedli a běhali s radostí. A já na to mám jediné: „No, jo. Dneska běháme z čistého zoufalství.“

Profesionální běžec aka běžec běhající dýl než poučený začátečník – Skupina „elitních“ běžců, kteří mají pocit, že běhat jako výkonnostní hobbík je pod úroveň. Běhají jinak a opravdu i kolikrát podávají neskutečné výkony. Tréninkový deník je jejich biblí a nikdy, ale orpavdu nikdy by neběhali se sluchátky na uších. Před těmito lidmi se vyhýbejte tématu jako je Miloš Škorpil. Tohle jméno na většinu z nich působí jako červený šátek na býka.

Jestliže jste tedy dočetli až sem a máte pocit, že jste se ani v jedné skupině nenašli, vítejte mezi těmi pár vyvolenými normálními běžci. Já vím, že i takoví mezi námi jsou a jsem ráda za každé setkání s nimi.

Jinak samozřejmě tyto skupiny běžců jsou zcela smyšlené a podobnost se skutečnými událostmi či postavami je čiště náhodná.

 

 

Kategorie:

MOTIVACE, OSTATNÍ

16 komentářů

  • MrMarek

    25.2.201721:43 Reply to MrMarek

    Já jsem nekonečný začátečník, běhám už 2 roky a furt to stojí za starou bačkoru 😢 selfíčka bych fotil, ale nesnáším fb, twt a jiné, tak je nemám kde sdílet 😀 a zásadně běhám sám, neb se na to u 9km můžu vykváknout a zpomalit aniž by to někdo poznal 😁 jinak běhám se svým postiženým synem, který sedí v ,,kozlíku,, už dva roky JoyRun a loni Olympijský běh od T-mobile(10km), ale v Ostravě se mi nelíbilo. Tak uvidím co letos, tak v dubnu určíte JoyRun 😍

    • mm
      Veronika Šimáčková

      27.2.20178:03 Reply to Veronika

      Marku, teda, vím, že lítostí Ti nepomohu, takže nezbývá než Tě obdivovat. Osudy lidí mě nenechávají chladnou. Jinak těch závodů, kde se dá běžet i s vozíkem pár je. Myslím, že i RunTour to umožňuje. JoyRun neznám, ale třeba bych se někdy přidala. 😉 Držte se kluci.

  • Lucie

    24.2.201718:02 Reply to Lucie

    No ja jsem asi mix od každého něco – rádoby ambiciózní, lec se čtyřmi dětmi někdy dost ustvana,nastvana a vyrizena,na druhou stranu tou ustvanosti a nastvanosti jsem hnaná kupředu a zlepšuji se,az manzel skládá poklony😉bez selficek a zásadne se sluchátky 😉

    • mm
      Veronika Šimáčková

      24.2.201718:05 Reply to Veronika

      A taky to běhá i bez selfíček. Taky ještě jednu takovou znám 😉 Držím palce, 4 děti je pro mě neuvěřitelná odvaha! Ať Ti to dobře běhá <3

  • Jitka

    24.2.20175:31 Reply to Jitka

    I po několika letech se jasně vidím jako začátek bez ambicí, upřímně v pořadí mám open Space (a fakt open) a doma 2 deti, takže běh jsou moje milované chvíle samoty kdy srovnám myšlenky.

    • mm
      Veronika Šimáčková

      24.2.20179:12 Reply to Veronika

      JJ, ono to není jen o tom zdolávání rekordů, které máme všichni tak rádi, ale právě o tom, že si naše psychika krásně odpočine. Drřím palce, ať Ti běh stále přináší klid <3

  • Irena

    21.2.201716:39 Reply to Irena

    🙂 Pobavila jste mě. Já jsem člen další skupiny: Běžec začátečník bez ambicí vláčen ambiciózním psem. To jsou ti běžci, co vybíhají utahat své čtyřnohé miláčky. Zatímco čtyřnohý běžec regeneruje maximálně s protažením, dvounohý musí vydělávat. Takže se den ode dne zvyšuje kondice čtyřnohého běžce a s tím i jeho ambice dohonit kočku či srnu. A tak i dvounohému běžci bez ambicí se zlepšuje fyzička a hlavně postřeh a předvídavost. Tuto skupinu poznáte lehce. Vzájemně se tahají na postrojích na gumě, sluchátka nemají ani jeden, aby lépe zaslechli zvuk srny a podobně. Domů se vrací jeden s vyplazeným jazykem a druhý vyválený v blátě, protože ten ambiciózní měl zase lepší postřeh a všiml si kočky dřív. 🙂

    • mm
      Veronika Šimáčková

      22.2.20179:20 Reply to Veronika

      U Tvého příspěvku jsem se tedy vážně zase zasmála já 😀
      Taky běhám se psem. Akorát na ní nemám žádný postroj a jsem za to ráda. Sice přicházím o zážitky v rámci canicrossů, ale na druhou stranu s sebou nemusím trha při každém učůrnutí nebo změně směru 😀

      • Irena

        22.2.201716:27 Reply to Irena

        🙂 Já běhám v hlubokém lese, většinou nepotkám člověka, ale srny provokují na každém kroku. Nerada bych fenku hledala po celých Jeseníkách, takže je postroj nutnost. A do kopce mě pěkně táhne 😉

        • mm
          Veronika Šimáčková

          23.2.201713:33 Reply to Veronika

          To je jasný. 🙂 Taky se mi několikrát stalo, že jsem se musela zastavit a čekat, až se mi Bibinka uhoní a vrátí se, když honila srnu nebo zajíce 🙂

  • Andrea K.

    21.2.201714:34 Reply to Andrea

    😂 snad jsem si i ucvrnkla😂, při čtení se mi u každé skupinky vybavil některý jedinec-kamarád-běžec vč mne v různých etapách běžeckého života😂

  • Nada

    21.2.20178:41 Reply to Nada

    Skvelý článok! Patrím do kategórie introvertného bežca 😀 Občas si zabehám a vždy len keď sa mne chce a väčšinou sama 🙂 Maximálne so sestrou 🙂
    my blog : THE COLORFUL THOUGHTS

    • mm
      Veronika Šimáčková

      21.2.201711:33 Reply to Veronika

      Děkuju 😀 Nešlo o to nikoho kategorizovat nebo urazit, ale jen pobavit 😀 Snad se to podařilo.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *