Běh jako zaměstnání

Tento rozhovor jste si měli přečíst už minulý týden, nebýt mého aprílového žertíku, že končím s blogem. Kvůli němu mi málem Kristina Rudišová zahodila zaslané otázky do koše a vy byste nikdy nezjistili, že i v RunCzechu dělají “jen” lidé. Lidé, kteří své práci věnují víc než jen 8 hodin denně. 

Už jste někdy přemýšleli nad tím, co byste dělali, kdybyste nedělali to, co děláte dneska? A napadlo vás někdy, že byste se mohli živit během? Ne, tedy jako profesionální atlet, ale že byste se stali součástí realizačního týmu, který pořádá závody a třeba i ty největší v České republice?

Mě osobně tahle otázka napadá dost často. Ale nikdy jsem se nezamyslela nad tím, z jak velké části je to zábava a z jaké dřina. Až když jsem si o tom naposledy povídala s Kristinou Rudišovou, která má na starosti digitální marketing v RunCzech, zjistila jsem, že je to práce jako každá jiná a že pozice na vizitce není směrodatná. Že každý, kdo tam pracuje, musí přidat ruku k dílu, kde je zrovna třeba.

Kris, jak dlouho už tu pracuješ a proč jsi si vybrala právě RunCzech?

Před rokem a pár měsíci jsem se vrátila z Erasmu a hledala jsem si práci. Šla jsem na tři pohovory a jeden z nich byl právě u nás v Running Mallu. Vždycky jsem hrozně ráda cokoli organizovala, takže pořádat závody bylo něco pro mě. Líbilo se mi tady ze všech tří míst nejvíc a oni se ozvali 😊

Tvoje oficiální pozice je Digital Marketing, ale co to obnáší a co ve skutečnosti všechno musíš dělat?

Vždycky se s kolegy smějeme, když někdo řekne, že děláme Facebook. Jen k digitálnímu marketingu patří kromě sociálních sítí, web, mailing a další. Teď jsme spolu s ještě s kolegy z Race oddělením dělali na appce a na přeregistracích. Já mám k tomu pak sama na starosti ještě influencery a fotografy a teď na pražský půlmaraton jsem třeba připravovala RunCzech stánek do Expa a snažila se Soně s Michalem pomoci se svatbou.

Zdroj: web Running2.cz

Baví tě to?

Baví mě to moc, jinak bych to nedělala 😊

Kris, má Tvůj pracovní týden pevný počet pracovních hodin?

No, nemá 😊 Během sezóny toho napracujeme samozřejmě týdně mnohem víc.

Běžecký kalendář RunCzechu má v České republice 9 závodů za rok, nyní se k tomu přidávají i závody v zahraničí. To znamená, že sezónu máte skoro po celý rok. Můžeš nám popsat takový roční pracovní harmonogram? Máte někdy tzv. „po sezóně“, kdy je klidněji?

Klidněji máme v červenci a v první polovině srpna a potom prosinec, leden a únor. Ale o prázdninách zrovna my v Digital připravujeme web na novou sezónu a v únoru pak máme závod v Neapoli, kam sice nejedeme všichni, ale jsme v kanceláři jako podpora.

Jak moc se liší tvoje pracovní náplň právě v sezóně a mimo ni?

Během sezóny je to víc stresu, ale zároveň víc srandy a nových zážitků. Zima už byla dlouhá a vlastně jsem se na závody hrozně těšila, až zase budeme dělat něco jiného, než jen sedět u počítače…

Můžeš popsat, jak probíhá taková příprava na závod? Co všechno se musí zařídit, než vůbec můžete spustit registrace?

Je toho samozřejmě spousta a taky ne do všeho vidím. Partnerské oddělení musí mít podepsané smlouvy s partnery, kluci z Regionů smlouvy s městy, v účtárně se schvaluje budget… Pak už připravují grafici vizuály, my v marketingu komunikační plán… A pak poslední oddělení, tedy Race, může spustit registrace a každý začne dělat, co má 😊 Ještě jsem teda zapomněla na Techniku, ale do jejich práce bohužel moc nevidím, kluci to mají pod palcem a jsou nejdůležitější pak na samotném závodě. Když nedovezou ze skladu co mají, tak závod nebude.

Takhle to vypadá, že samotná organizace na místě už je jen pomyslnou třešničkou na dortu. Ne, vážně. Jak pak probíhá na místě v den závodu? Je to na tom všem to nejjednodušší?

To určitě ne 😊 Nejhorší jsou asi dva dny před závodem, když už je otevřené press centrum a Expo, ale ještě je toho potřeba spousta udělat. To jedeme v podstatě nonstop. Závod je pak taky masakr, ale ti usmívající se běžci nás neskutečně dobíjí a celá ta naše práce dává smysl.

Každý závod je vlastně trochu jiný, Praha startuje ráno, regiony večer, štafeta je úplně jiná… Ale na každý závod máme dané přesné pozice a každý má svůj úkol. Teď na Sportisimo 1/2Maraton Praha byl sraz organizačního týmu v 5:00 u Rudolfina. My z marketingu jsme se sešli u tiskového centra, kde jsme poletovali, pak jsme šli na start, pak zpátky do tiskového centra a já pak jela hned po posledním běžci do Expa. Ale každý z nás má ten závodní den jiný, já třeba start závodu s Vltavou viděla poprvé loni v září na Birell Prague Grand Prix. Za to jsem byla skoro vždy na cílové fotce po posledním běžci a tam zase nikdy nejsou kluci ze skladu, protože už uklízejí trať… No, pak si každý podle rozpisu uklidí, co má a pomalu přichází ta nejjednodušší část celého dne – dát si zasloužené pivo 😊

A teď se dostávám k tomu, co jsem zmiňovala už výše a to, že při samotném závodu asi nikoho nezajímá, jak „vysoko“ ve firmě jsi? Jak si tam rozdělujete práci a co všechno děláš Ty sama? Rozdáváš medaile, uklízíš stany…

Je to přesně tak, jak říkáš. Člověk si toho vyzkouší spoustu nehledě na svou pozici. Loni jsem chvíli seděla na pasta party u EET pokladny, pak jsem cvičila jógu na pódiu… Prostě co je zrovna potřeba. Pak samozřejmě děláme venkovní práce typu bannerování technického zázemí a trati a po závodě kompletní úklid – a hrozně mě baví, jak se člověk dostane k novým věcem, jako je třeba právě skládání stanů, je to sranda 😊

Když takhle vidím, co všechno děláš, dotýká se Tě osobně negativní kritika na RunCzech?

Já si to bohužel beru hodně osobně. Jednou třeba přišel e-mail, že nás zajímají jen elitní atleti a děláme to jenom pro peníze. Přitom elitní atlety mají na starost dvě holky externě, zbytek z nás se věnuje potřebám obyčejným běžcům a děláme to právě pro jejich úsměv po proběhnutí cílovou bránou.

V mém rozhovoru s Carlem Capalbem jsem se ho ptala, jestli je dobrý šéf. Odpověděl mi, že na to se musím zeptat někoho ze zaměstnanců. Ptám se tedy Tebe: jaký je Carlo šéf? Upřímně 😀

Sama máš doma Itala, tak asi takové 😊 Co jsem ale vždycky měla na Carlovi ráda bylo, že nás neřídil odněkud z Itálie, ale že je kontakt s ním velmi osobní. Že si s ním můžete dát kafe, když ho zrovna potkáte u kávovaru nebo že zná všechny jménem hned po tom, co nastoupí.

Mám na Tebe ještě jednu takovou otázku na tělo, i když chápu, že to může být citlivé téma. Můžeš aspoň zmínit, v jakých ohledech se Tvoje pracovní očekávání naplnilo a kde naopak máš pocit, že jsi čekala úplně něco jiného?

Poznala jsem úplně neskutečně skvělou partu lidí, kvůli kterým se každý den těším do práce a díky kterým se tam každý den zasměju a se kterými trávím čas i po pracovní době. Takovýhle tým jsem nečekala 😊 naopak musím říct, že loni na závodech jsem poprvé pochopila opravdový význam slova únava. Takové pracovní nasazení a spánkový deficit jsem zažila poprvé.

Teď už bych se Tě chtěla zeptat jen na poslední dvě otázky. Vím o Tobě, že také aktivně běháš? Dá se tedy říct, že Tvoje práce je i Tvým koníčkem?

Já jsem začala pořádně běhat až tady. V Running Mallu můžeme využívat běžecké tréninky a navíc je skvělé, že můžeme jít běhat o polední pauze nebo po práci – Stromovku i Letnou máme za rohem a můžeme využít sprch a skříněk. Kdybych šla po práci nejdřív domů, tak už se nevykopu.

Kolik času Ti na běh zbývá? A chodíš si i zazávodit, máš na to ještě vůbec chuť? 

Teď před půlmaratonem jsem to moc nestíhala, navíc jsem byla nemocná, ale čeká mě za pár dní desítka v rámci Třebíčského půlmaratonu, tak snad ještě trochu naběhám.

Categories:

ROZHOVOR

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *