Běh je náš!

Asi se mnou budete souhlasit, že běh je takový „kecal“ z Prodané nevěsty. Díky běhu se seznamujeme a nacházíme nové přátele. Ale jsou mezi námi i ti, kteří díky běhu spojili i své životy. A s jedním takovým párem, který se díky běhu dal dohromady, se můžete seznámit. 

Karolina Portella (33) s Patrikem Waldhansem (26) pro vás nebudou úplně neznámí. Jsou to ti, se kterými jsem letěla na svou vysněnou cestu na Mistrovství Světa Spartan Race do Squaw Valley. Když jsem ty dva tehdy viděla, tak mě vůbec nenapadlo řešit, jak dlouho spolu jsou, protože tihle dva „blázni“ k sobě musí patřit odjakživa. Musím říct, že mi chvíli trvalo, než jsem pochopila jejich smysl pro humor, ale ve finále je skvělé mít vedle sebe lidi, kteří se pořád a všemu smějí, pořád do sebe šťouchají a jeden pro druhého by dýchali. Patrika s Karolínou nelze přehlédnout a hlavně přeslechnout. Jsou prostě všude. 😀

Takže koho jiného na Valentýna vyzpovídat než tuhle dvojku, která se právě díky běhu seznámila a běh je jedna z věcí, která je i nadále spojuje. Jen v rychlosti shrnu, že Kája pracuje na managareské pozici v jedné nadnárodní firmě a je možná ta trhlejší z těch dvou. Ale stejně jako Patrik, pomoc cizím je pro ní v životě prioritou, stejně jako pro Patrika. Patrik je naopak provozním v únikové hře THE ROOM a i přes svůj nízký věk je to chlap, který o ženu pečuje a chrání si ji. Oba běhají na velmi slušné úrovni OCR závody (závody typu Spartan Race), ale nevyhýbají se ani těm čistě běžeckým.

Jak jste se vy dva seznámili a jak dlouho spolu tedy vlastně jste? 

Kája: My se poznali díky tréninkům, kam jsem kdysi docházela. Jak to tak bývá, tak jsme se začali jako parta scházet i bokem. A já s Patrikem začala společně i běhat. Řekla bych, že Patrik mi začal spíš nadbíhat 😀  A pak přišel jeden večírek, kde jsme to trochu přehnali s alkoholem a bylo to. Abych se přiznala, hodně dlouho jsem řešila náš věkový rozdíl. Ale když jsem se pak začala rozhlížet kolem, tak jsem zjistila, že párů, kde je žena starší, není nijak výjimečný. A že je pro mě důležitější, aby mě partner podporoval v mých zájmech než jeho nízký věk. Jinak v březnu spolu budeme už dva roky.

Patrik: Poprvé jsem ji viděl, když jsem byl trénovat v Malešickém parku. Prohnala se kolem mě s trenérem a druhý den jsme se potkali na tréninku pro OCR závody, kam jsem se přihlásil a shodou okolností to byl ten stejný trenér a trénink, kde byla i Kája. Od té doby jsme se v rámci skupiny scházeli na tréninzích i mimo a jednoho dne, posilněni alkoholem, jsme se dali dohromady. I přes věkový rozdíl (který vadil jenom Káje 😀 ) jsme v podstatě spolu hned začali bydlet a samozřejmě i trénovat.

Co dobrého vidíte na tom druhém? 

Kája: Obdivuji na Patrikovi, že se nebojí říct svůj názor a je férovej. Moje máma mu říká „Mirek Dušín“. Chce vyjít se všema, ale ne určitě ve smyslu, že by nikomu svůj názor neřekl.

Patrik: Kája je dospělá žena a má to v hlavě srovnané. Důležité v každém vztahu je podpora, respekt a samozřejmě láska. S Kájou máme výhodu společného zájmu a to OCR běhů, můžeme tedy spolu chodit do fitka, běhat i na závody. Myslím, že mít společný zájem a vzájemně ho sdílet a být si navzájem oporou je jednou z nejdůležitějších věcí. Prostě je to báječná ženská a jsem s ní šťastný.

Co vidíte pozitivního a co negativního na tom, že spolu můžete trénovat? 

Kája: Jako slabinu společného běhání vidím to, že Patrik musí přizpůsobovat tempo slabšímu článku, tedy mně. Musí své tempo přizpůsobit mému. Když mám třeba předepsaný regenerační běh, tak ho z mého tempa bolí i kolena. 😀 Ale jinak je super, že se navzájem táhneme, když se třeba jednomu z nás zrovna nechce trénovat. Kdybych nechala Patrika běžet samotnýho nebo on mě, brala bych to jako zradu.

Patrik: Už jsem to zmínil v předchozí otázce. Můžeme být spolu, dělat co nás baví a zároveň se posouvat jak fyzicky, tak i v našem vztahu. Při běhání nám utíká čas spolu rychleji a hlavně si třeba sdělíme novinky z práce venku při běhu a ne na gauči u televize 😉  Negativní může být akorát společný trénink intervalů, když já běhám 10x 800metrů a Kája jen 10×400, takže to má rychleji za sebou a já se ještě plácám na dráze 😀

Kdo koho motivuje ve vztahu motivuje? 

Patrik: Kája je neuvěřitelnej dříč, i když oba víme, že na to nemá tolik času. Patří jí obrovský respekt za to, co dokázala během necelých 2 let, co se tomu věnujeme. Dokazuje i hlavně sobě, že na věku nezáleží a že když člověk chce a obětuje něco ze sebe, vždy to má ovoce. A hlavně budeme muset udělat poličku na ceny, protože jich má více než já (smích)

Patriku, Ty jsi se v prosinci vážně zranil a od té doby jsi o berlích. Jak se to podepisuje na Tvé fyzičce a právě na vaší společné motivaci? 

Patrik: Na Silvestra jsem si utrhl achillovku, což je pro mne jako běžce asi to nejhorší, co může být. Momentálně tedy trénuji akorát chůzi o berlích, přesun s gauče na záchod a pro jídlo. (smích 😀 ) samozřejmě se snažím trénovat aspoň horní polovinu těla. Máme doma hrazdu, činky, závěsné systémy, takže se pokouším zůstat aspoň trochu fit, i když to není jednoduché. Bude těžké se vrátit zase zpátky, ale vím, že se tam dostanu.

Kája: Já teď chodím běhat sama nebo s běžeckou skupinou do Kunraťáku. Ale Patrik je hrozně pozitivní a jezdí se mnou na závody a snaží se pomáhat, kde může.

Zajímalo by mě, jak to máte s tréninkem. Jedete všechny společně, jak vypadají vaše tréninkové jednotky a jestli si tréninky sestavujete sami?

Patrik: Před zraněním jsem měl 3-4 běžecké tréninky a také 2-3 tréninky v gymu, fitku. Tréninky byly předem naspané naší společnou trenérkou Terkou (Pozn.: Terča je ta, která připravovala i mě loni na můj první maraton.). Nešlo jenom o klasický běh ale i specifické tréninky jako fartlek, intervalové tréninky na ovále, ale i obecná vytrvalost a objemové tréninky.Zatím Kája trénuje sama v rámci zimní přípravy. Uvidíme jak se vyvine a naplánuje sezonu a potom určitě zase vezmeme běžeckého trenéra, což doporučuji všem.

Kája: Spolu jsme běhali tak 2-3x týdně. Pak si každej odjel ještě svoje tréninky, hodně záleželo na tipu tréninku.

A jakou máte motivaci pro letošní sezónu? 

Kája: Já chci co nejvíc bednařit.

Patrik: Mojí největší motivací je začít opět běhat a vrátit se na závody a být stálou oporou v týmu Barbarů*. Nyní se ale více věnuji běžeckému barbarskému týmu, kterým jsem pomohl založit pod patronací právě Bena. Jsme tým založený na skupině stejně smýšlejících lidí se zájmem o zdravý životní styl a běhání, sportu a OCR závodů. Když teď neběhám mám tedy více času na řešení registrací, správu stránek a dalších věcí, na kterých spolupracujeme s Kájou oba.

Děkuju oběma za skvělý rozhovor a držím palce v letošní sezóně.

* „Barbaři jsou projekt Bena Cristovao, který spojuje mladé lidi a sportovce se zájmem o zdravý životní styl, sport a motivaci ostatním. S Benem jsme se potkali na tréninku MMA a grapplingu, kdy jsem s ním zápasil a v tu dobu jsem ho ještě porážel. A po jednom tréninku jsme si sedli a nabídl mi místo v týmu jako zástupce OCR běhů. Byla to pro mne velká výzva, ale šel jsem do toho a asi po půl roce jsem pomohl zformovat i barbarský běžecký tým Barbarian Extreme team, se kterým se zúčastňujeme závodů jak u nás tak i v zahraničí. Teď už bych si s ním

neškrtl, protože se Ben začal věnovat jiu-jitsu a když se do něčeho vrhne, tak do toho jde na 200% procent, takže má už i úspěchy ze zahraničních turnajů,“ říká Patrik. 

Kategorie:

ROZHOVOR

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *