Běhej lesy Karlštejn

Možná s tímhle reportem ze závodu jdu s křížkem po funuse, ale věřte mi, že já ho mám v hlavě pořád. Tenhle závod mám totiž za humny, ale zatím jsem se na něj ještě nedostala. Až do letošního roku. A že je na co vzpomínat. 

Trasa závodu Běhej lesy Karlštejn vede kolem nádherného lomu Velká Amerika. Několikrát jsem za poslední rok kolem běžela, ale do samotného lomu se člověk samozřejmě jen tak nepodívá. Já sama tam byla asi ve 14 letech, a to taky na tajňáka s mámou a jejím tehdejším přítelem. To koupání mám od té doby spojené s naprosto průzračnou vodou, ale neuvěřitelně ledovou.

Na Mořinu jsem dorazila hodinku před začátkem dětského závodu. Vymyslela jsem si pro prcky tentokrát takovou sestavičku, ale do poslední chvíle jsem si nebyla jistá, jestli budu schopná se před tolika dětmi, a hlavně jejich rodiči, odvázat. Nakonec to šlo samo, takže příště to zase o trochu vyšperkuju.

Každopádně se vám musím k něčemu přiznat. Před dětskou rozcvičkou jsme seděli s Honzou Hejdou z organizačního týmu u pódia na lavičce. Trochu jsme klábosili, když si k nám přisednul takovej docela pohlednej kluk. Ano, myslím, že ve svém věku už můžu napsat kluk. Pořád se na mě culil a mě někoho připomínal. Někoho… Hrozně mi připomínal hokejistu Frantu Kaberleho za mlada. Tak jsem si tak v duchu říkala, jak dobře vypadá… A divný mi to taky nepřišlo, protože je to soused z vesnice a proč by se nepřijel podívat, že?

S Frantou Kaberlem v pravém horním rohu v roce 2014.

Jaké bylo mé překvapení, když se “Franta” přidal i k té mé ztřeštěné dětské rozcvičce a pořád se na mě smál. To už mi přišlo divný a já si začala tak trochu domýšlivě vymýšlet důvody… Z ničeho nic se “Franta” začal dožadovat mikrofonu a já se dozvěděla, že to není žádnej hokejista, ale moderátor TV Nova Karel Kašák. Ups!

A tady už s Karlem Kašákem. Možná bych měla začít sledovat televizi. Protože tohle nebyl můj první tv fail.

Nicméně nebyla jsem jediná ten den, která se spletla. Marco, který původně chtěl zůstat doma, se rozhodl, že se za mnou přijede v tom hezkém počasí podívat. No, nebyl by to on, kdyby dorazil rovnou na Mořinu ke Karlštejnu. A tak si svůj motovýlet střihl přes Křivoklát, kde se začal ptát na start závodu. Ups.

K samotnému závodu: jak už se všude psalo, tak na mezi 4. a 5. kilometrem nějací Ftipálci přeznačili trasu. A ne, aby ji přeznačili někde na rovince. Oni nově vytvořenou trasu šoupli z kopce. Takže, někteří tam dokázali v tom kopečku naběhat až 2km. Sláva bohu, že běhám pomaleji a já si nadběhla jen kiláček. A to ještě díky tomu, že jsem si uvědomila, že mám spuštěnou trasu na hodinkách a mohla tak vyvést z toho zmatku i ostatní. Nejen sebe. Každopádně hned za dalších 500m na nás tahle sranda čekala znovu. Naštěstí tady jsem se už rovnou řídila podle hodinek a z dálky křičela na pár nešťastníků potácejících se po poli, že mají běžet rovně!

Tohle kufrování mě trochu zlomilo. Do té doby jsem si totiž hlídala, kolik žen mám před sebou a chtěla doběhnout do 10. místa. Bohužel tímhle zmatkem jsem ztratila jakoukoliv kontrolu a tím pádem i motivaci. Chtělo se mi to vzdát. Ale přeci jen jsem v sobě našla chuť běžet dál a vidina krásného lomu byla silnější. Také jsem byla zvědavá, co bylo to slibované překvapení od pořadatelů, které tam dole na nás mělo čekat. Ženská, co chceš. A tak jsem běžela. Tu jsem seběhla kopeček, tu jsem se proběhla kolem Karlštejna, tu jsem se potila při běhu/chůzi do karlštejnských lesů. A pak to přišlo – lom Velká Amerika se přede mnou rozprostřel v celé své kráse. Srdce zaplesalo. Ale bohužel jen do chvíle, než jsem si s hrůzou uvědomila, že tím kopečkem, co běžím dolů, poběžím i nahoru. Ach jo. Už to takhle bolelo. I tam ale zasáhla vyšší moc. V jedné části seděla fanynka blogu a krásně mě povzbuzovala a před váma to prostě nejde vzdát. Takže jsem dupala, fuňěla a dělala, co mohla.

A pak už jen seběh a konečně finiš, u kterého vždy zapomínám na jakékoliv příkoří na trati, na jakoukoliv bolest. Prostě čistá radost. U Běhej lesy je to všechno ještě umocněno tím krásným prostředím, kterým tratě vedou. No, a jestli chcete něco podobného zažít i vy, přijeďte si zaběhat do Brd. 2.6.2018 se tam uvidíme. A kdo by chtěl vyhrát startovné na tenhle závod, koukněte na můj Instagram a pod fotkou z rozcvičky se Super Maxem můžete ještě do dnešní půlnoci soutěžit.

 

 

 

Categories:

ZÁVODY

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *