Cesta na Olymp #2 dny do startu

Poslední dva dny do maratonu. Samozřejmě mám v hlavě moc myšlenek, které se ani nedají rozumně sepsat. Přemýšlím, jak rychle běžet, jestli si s sebou vzít telefon a poslouchat hudbu, do čeho si vezmu své vlastní zásoby a s tím vším samozřejmě přichází mírná nervozita.

Ne, nebojím se. Je to pár týdnů, kdy jsem našla svůj klid. Kdy jsem si v hlavě srovnala, že asi v tomhle závodě nepůjde primárně o čas, ale dát do toho všechno. Jdu do toho, že budu potit krev, ale jestli se přiblížím mému vysněnému cíli, netuším. Vím, že jsem trénovala, co to šlo, ale taky jsem si vědoma, že práce mi spoustu tréninků sežrala a občas jsem dala přednost rodině. Teď už s tím nic neudělám, můžu jen počkat na neděli, tam se ukáže.
V úterý jsem seděla s kamarádem Martinem a samozřejmě došlo i na tohle téma. Řekl mi dvě věci, které si s sebou asi v neděli ponesu. Jeho dědeček běhával maratony a má jich víc než já naběhaných kilometrů. A tak když Martin běžel ten svůj první maraton, tak mu řekl, že jako prvoběžec, byť trénovaný, nejsme vůbec schopni pochopit, co na tom lidi mají. Že ta správná euforie přichází až s těmi dalšími. Druhou věcí, kterou mě obohatil je Zátopkův výrok, že maraton začíná na 32. km. Opravdu uklidňující. Ale…
Těším se na všechny, se kterými se na startu potkám, stejně tak na lidi, kteří mě budou podporovat po trati. Předem se omlouvám, jestli přijdou chvíle, kdy se nebudu usmívat na všechny kolem a budu třeba i nadávat. Není to nic osobního, jen vím, že toho budu mít plný plíce!
Abych se přiznala, jsem moc ráda, že už je to skoro za mnou. Opravdu se těším, až si znovu vyběhnu jen proto, že se mi chce a že třeba svítí sluníčko. Těším se na Vás, co všechno Vám budu moct předat, ukázat a napsat. Nápadů mám plný šuplík. Těším se, že vytáhnu kolo, brusle nebo třeba i ten longboard bez toho aniž bych přemýšlela, jestli by nebylo lepší nazout kecky. Těším se, že se opět stabilizuji pracovně a přestanu na pár týdnů (dobře dnů) pracovat po večerech. Sednu si na gauč, obejmu Viktorku s Marcem a budeme si jen tak povídat a hrát Člověče, nezlob se, u kterého se stejně vždycky někdo vzteká.
Takže dva dny….

Kategorie:

ZÁVODY

4 komentáře

  • Andrea Kolomá

    6.5.201619:11 Reply to Andrea

    jakobyste mi mluvila z duše… úplně přesně mám ty samé pocity, také poběžím svůj první… a strašně se těším, jak pak vyběhnu jen tak pro radost.. a ne že musím … budu držet palce, ať to dopadne podle Vašich představ 🙂

    • mm
      Veronika Šimáčková

      9.5.20168:35 Reply to Veronika

      Ahoj Andreo, díky za koment. Ale přeci jen po včerejšku vím, že tohle nebyl můj poslední maraton. 🙂 Ale zatím to nebudu říkat doma 😀

  • Petra Jorsova

    6.5.20165:19 Reply to Petra

    Verčo, držím palce, ať je všechno v pohodě na tvůj vysněný den. Hlavně si to užij. Budu fandit na dálku.

    • mm
      Veronika Šimáčková

      6.5.20168:16 Reply to Veronika

      Moc děkuju. Každá podpora se bude hodit! <3

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *