Miluju intervaly!

I N T E R V A L Y ! Všichni dobře víme, že bez nich nemůžeme zrychlit. A všichni také víme, že intervaly bolí! A je jedno, na jakém stupni běžecké výkonnosti se právě nacházíme. Někdo je miluje, někdo nenávidí. A já se aktuálně nacházím ve fázi, že je miluju!

Milovat intervaly? Možná si ťukáte na čelo a říkáte si, ta pěkně kecá. Ale milovat intervaly úplně přesně neznamená, těšit se na ně. Každou středu, kdy mám v tréninkovém plánu intervaly, je na nich to nejtěžší vyběhnout. Nenávidím, když tam je opakování 8x a víc. Ale můžu upřímně říct, že intervaly mám opravdu ráda a já vám napíšu proč. Miluju ten pocit, když jsem za půlkou opakování, a když už chybí třeba jen 3.

Když mi Marcel Matanin na konci října začal psát tréninkové plány, chvíli mi trvalo než jsem byla schopná si nastavit intervaly tak, aby jsem se u nich zapotila. Marcel totiž nepíše intervaly ve stylu: 8x500m po 4:50, ale vždy je mám předepsané v tempu desítky nebo půl maratonu. A to je podle mě jeden z hlavních důvodů, proč jsem se dokonce na intervaly těšila. Měla jsem šanci si na tempo intervalů zvyknout. Neměla jsem rovnou předepsané tempo, které by mě smetlo dřív, než bych se stačila nadechnout. A to je to, co mi hodně dalo. Tímhle přístupem jsem se naučila vnímat, jak s tréninkem zacházet. Naučila jsem se, že předepsaný trénink je sice jedna věc, ale objektivně si stanovit limity, můžete stejně jen vy sami. I trenér vás může podcenit nebo naopak přecenit. Každopádně nenechte se mýlit: intervaly nejsou o tom, abyste první dva odběhali v tempu keňského osadníka a pak při posledních opakováních zpomalili na loosera želvích závodů. Naopak se vyžaduje, abyste u všech opakováních drželi přibližně stejné tempo.

Intervaly miluju také proto, že mi okamžitě ukazují moje fitness nebo dietní chyby. Stačí, abych se den předem nacpala nebo si dala skleničku vína a druhý den mi to dají pěkně sežrat. Naopak, když poctivě makám a dodržuji svou cvičební a jídelní rutinu, mohu se spolehnout, že si intervaly užiju.

Další věcí, která mě na intervalech baví, je, že výkonnost jde díky nim nahoru mnohem rychleji. Můžete na trénincích strávit x-hodin, ale s nimi jto jde prostě líp a rychleji. Zároveň se mi na nich líbí, že nestrávím na oválu 3 hodiny, ale během necelé 1,5 hodinky mám z krku i sprchu. A co si budeme povídat, nejsem úplně pánem svého času a každá ušetřená půl hodina je dobrá.

A pak je tu samozřejmě stereotyp. Ten u nich určitě nehrozí. U nich mi ani nevadí, že běhám pořád dokola. U nich prostě vypnu a soustředím se na tempo. Na vlastní tělo, na vlastní dech a správnou kadenci, která mi udává ve finále i to správné tempo. Jen u intervalů jsem schopná úplně vypnout a nemyslet na práci, že jsem se pohádala s Marcem nebo, že mi klient nedodal ještě potřebné materiály. Prostě intervaly mi nedovolí propadat depresím.

Proto, i když možná můžete hodně namítat, intervaly miluju. Intervaly mi dodávají pocit zadostiučinění a dobře odvedené práce.

Jak to máte vy? Milujete je nebo nenávidíte?

Categories:

TRÉNINKOVÉ PLÁNY

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *