Zpátky do bahna

Už jsem na facebooku psala, že na letošní rok chystám návrat do bahna, ale že o tom zatím nemohu mluvit s ohledem na tehdy rozjednané partnerství se Spartan Race nemohu mluvit. A nyní nadešla ta chvíle, abych šla s pravdou ven a všechno vám prozradila. 

Na konci roku 2017 jsme v  OCRA CZ začali mluvit o projektu, který jsme později nazvali “Vidina trifekty“. Oslovila nás totiž slabozraká běžkyně Eva Lesová, kterou já osobně znám ze závodů RunTour. I přes to, že vím, že Evča je střelec, v tomto případě ale nemluvím o znamení zvěrokruhu, tak mě překvapilo, když se mi svěřila, že by si chtěla zaběhnout Spartan Race. Natož, že by chtěla získat celou trifektu (závody všech tří délek). Ale že potřebuje vodiče.

Evča je skvělej člověk. Na závodech ji pokaždé potkáte s rohlíkem od ucha k uchu, jak někoho popichuje a prostě je jí všude plno. Kromě toho trénuje i ne úplně známý sport pro nevidomé goalball. Prostě Evča je člověk, kterého jeho handicap nepoložil a neviní za to celý svět. Naopak rozdává energii všem, kteří s ní přijdou do styku. A proto si myslím, že takového člověka stojí za to podpořit.

Jak víte, OCR závody už nějakou dobu neběhám a ani jsem se neplánovala k tomu vracet. Ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy a tahle výzva mi přišla do rány. No, nebudu dělat hrdinku a rovnou přiznám, že z trifekty poběžím jen 28.4.2018 v Kutné Hoře nejkratší trasu Sprint . Ostatní vzdálenosti směle přenechám dalším členům našeho SWEEP OCRA CZ Elite Teamu a případně dalším OCR závodníkům.

Co mě ale čeká? Jsou přede mnou necelé dva měsíce, kdy se zase budu muset trochu hecnout a začít pořádně posilovat a bohužel i angličákovat. Na překážky si už totiž tolik nevěřím. Když pominu to, že překážky jsou nyní už zase úplně někde jinde, tak se sílou jsem na tom na štýru. Čekám tedy, že nějaká ta třicítka oblíbených burpess mě nemine a já bych nerada po té první poslala Evu samotnou.

Jak vidno,  po dvou letech od mé Road to Tahoe se zase namočím do bahna. Ale tentokrát nebudu na startu sama za sebe, kdy bych mohla zklamat maximálně jenom sama sebe. Ale budu stát na startu se zodpovědností za výkon někoho dalšího,  na kom mně záleží. Budu tam jako ta, která nebude chtít zkazit závod holce, pro kterou tohle není jen o doběhnutí do cíle, ale překonání limitů, které si my zdraví sportovci nedokážeme představit.

“Vidina trifekty” není v mých očí jen další charitativní projekt, protože já necítím, že Evča by charitu potřebovala. Pro mě to je zkušenost, jak nahlížet na OCR závody zase trochu jinak. S pokorou a s respektem ke každému zdravému či handicapovanému běžci. I přes to, ale budete mít možnost Evču na její cestě podpořit. Ale o tom napíšu zase někdy jindy.

 

Categories:

VÝZVA, ZÁVODY

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *