Minulý týden se ve skupině Běžci rozjela diskuze na téma „Jak často perete své běžecké oblečení“. Byla jsem opravdu překvapená, kolik lidí a hlavně žen vyběhne v již použitém triku a ještě se k tomu hrdě hlásí. Nejde mi o to někoho moralizovat, ale pojďme se tedy podívat, jak se o své oblečení starat tak, aby nám dlouho vydrželo a zároveň jsme svým odérem neobtěžovali ostatní.
Když jsem diskuzi četla, vybavilo se mi staré známé přísloví, že chlap musí smrdět i z fotky. Ale jak píšu, je to S T A R É přísloví a věřte mi, že každá žena se ráda otočí nebo v našem případě doběhne hezky vonícího a třeba i ne nijak aktraktivního, než by se dusila a zadržovala dávení za páchnoucím hezounem ve značkovém oblečku. 😉 A pánové, asi to budete mít s námi stejně, ne?
Nebavím se tady o potu, který prostě v průběhu běhu jako člověk neovlivníte. Je jasné, že někdo se potí víc a někdo míň. Ale opravdu mluvím o věcech, které jste schopni jako lidské bytosti ovlivnit.
Ale ať už tedy měníte prádlo po každém výběhu nebo ne, pojďme se společně podívat, jak se o takové prádlo starat, aby i při pravidelné péči vydrželo a hlavně nesmrdělo.
Já sama peru své běžecké prádlo cca 1x – 2x týdně. To ale neznamená, že ho po každém běhu nevyměním. Prostě čekám, až se mi pračka trošku naplní.
Několik let jsem používala Perwoll na sportovní prádlo, abych právě nezničila membránu funkčních materiálů. Nicméně asi před půl rokem jsem začala shánět alternativu, protože samotná vůně tohohle tekutého prášku mi byla nepříjemná a už jsem jí byla asi přesycená. A tak jsem si nechala přivézt od kamarádky z Německa náhradu a zatím si s ní vystačím. Ale aby bylo jasno, nikdy při praní funkčních materiálů nepoužívám aviváž. Ta sice prádlo provoní a trvale ani nezničí, ale funkční vlastnosti se na několik praní ztratí.
Asi před dvěma lety, kdy jsme odjížděli na dovolenou, jsem řešila, kolik běžeckých věcí si s sebou vezmu. Těžko si s sebou vezmete běžeckou výbavu na 14 dní a k tomu pár kousků civilního oblečení. A tak jsem začala hledat informace na webu. Myslím, že to byl časopis Run, ve kterém jsem tou dobou našla skvělý článek o tom, že nemusíte prádlo vyloženě prát po každém výběhu, ale že jej stačí namočit. Nicméně to je pro mě varianta brod a schyluji se k ní opravdu minimálně.
A jak se tedy o běžecké prádlo starat za normálních okolností?
- Neházejte promáčené triko do koše, ale pokud to jde, nechte jej uschnout na čerstvém vzduchu.
- Všechno prádlo otočte před praním naruby.
- Funkční prádlo se dá prát společně nehledě na barvu. (I když bílé tedy raději peru zvlášť.)
- Pracího prášku, ať už tekutého nebo práškového používejte méně než více. K tomu, aby prádlo vonělo, nebo aspoň nepáchlo, nemusíte ucpat zásobník.
- V pracím cyklu používejte raději chladnější vodu než teplou. Teplá voda může i funkční oblečení srazit.
- Stejně tak používejte případně sušičku raději na nižší teplotu než na vyšší. Vyšší teploty prokazatelně zkracují životnost vaší výbavy. Ale je pravdou, že dnešní sušičky už mají cykly na praní sportovního oblečení a starost o teplotu tedy můžete nechat na někom jiném.
A pokud i přes veškerou péči myslíte, že vaše prádlo je stále cítit potem, tak přidejte do cyklu máchání trochu octa. Nemusíte se bát, nebudete kyselí, ale neutralizovaní.
Poslední, co bych k tomuto tématu chtěla říct je, že tenhle článek není dogmatem, jak pečovat o svojí hygienu, ale spíš zamyšlením nad tím, jak být ohleduplní ke svému okolí. A to stejně tak v létě, jako v zimě.
