Čtyři měsíce trvala má léčba vyhřezlých plotýnek. Pro spoustu lidí nepředstavitelná doba, pro mě naprosto úžasná příležitost, jak si znovu bez výčitek zasportovat i jinak. Oprášila jsem kolo, nafoukla paddleboard a konečně pořádně využila naší domácí posilovnu.
Když mě v březnu poprvé zastavila bolest lýtka, vůbec jsem netušila, co to pro mě bude znamenat. Říkala jsem si, trošku zvolním a ono se to srovná. Jenže nakonec se z toho všeho vyklubala právě vyhřezlá plotýnka a zákaz běhu na dobu neurčitou. Jak to tak bývá, v takových chvílích si povědomě všímáte i ostatních zraněných běžců a já zjistila, kolik z nich při stopce trpí. Já to tak neměla.
Dohodli jsme se s panem dr. Neumannem ze SPORTKLINIK, že si dám cca 14 dnů úplně bez sportu a pak mohu pomalu sednout na kolo. Ruku v ruce s kolem přišlo i posilování, které mě dřív nesmírně bavilo, ale kvůli běhu jsem se k němu dostala málokdyy a víceméně nárazově. A to byla ta chyba, proč jsem se dostala tam, kde jsem. Proto jsem se s už v průběhu léčby rozhodla, že až se zase vrátím k běhu, nesmím posilování už vynechat. Jestli tedy běháte a na posilování vám „nezbývá čas“, radím, abyste si na něj aspoň jednou týdně vyhradili čas.
A pak přišly „koronavirové prázdniny“. Čas jakoby se zastavil a na různých fórech se opět množily stesky po běhu. A tady už jsem si začala říkat, že je to něco špatně. Vždyť nemusíme jen běhat, ale buďme vděční, dokud se můžeme jakkoliv hýbat.
Já posilovala na naší zahradní hrazdě, pořídila bosu, které mě opravdu baví, vyřádila se s crossfitovým lanem a začala zase zpevňovat všechny svaly v těle. Zaplatila si členství na Beach Body on Demand a ejhle! Najednou se začaly ukazovat všechny změny na těle a já viděla, že tahle stopka měla cenu, i když mám stále kus cesty přede mnou.
Zároveň stále chodím k úžasné fyzioterapeutce Lucii Machové, se kterou jsme si sedly i lidsky. Poprvé v životě poctivě cvičím i doma, protože mi došlo, že bez toho to vážně nepůjde. K tomu uvědomění mi pomohl i triatlonista Radek Švajcr, který si prošel něčím podobným. A tak několikrát denně vstanu od pracovního stolu a dám si 5 minut předepsaných cviků.
Od července se zase pomalu vracím k běhu. Postupně a od 3 kilometrů. Ale jedno vám řeknu, u toho běhání jsou prostě ty endorfiny jiné! To prostě člověk běží a najednou by radostí křičel. Teprve po té pauze mi došlo, jak moc mi běhání po lesích chybělo a že ta radost z něj je jedinečná. A tuhle radost bych si ráda uchovala co nejdéle a to i přes to, že od září bych se chtěla vrátit k systematičtějšímu tréninku.
Víte, na co se moc těším? Až zase začneme jezdit s naší partou po našich běhovýletech, kde pro vás budu nechávat malá překvapení, až se budeme navzájem všichni předbíhat na závodech a hlavně na to, jak spolu rozběhneme zářijovou běžeckou výzvu!
A jak jste na tom vy? Byli jste zranění a jak se vám vracelo? Byli jste zoufalí anebo jste si na tom také našli to pozitivní?
