Naše cesta na Mistrovství světa ve Spartan Race začala velmi dobrodružně. Místo 3 jsme odletěly jen dvě. Náš doprovod to ve finále z velmi pochopitelných důvodů vzdal. Oba lety z Prahy, i z New Yorku byly příjemné, ale velmi únavné. A tak jsem čekala, jak se na mně podepíše jetleg.
Noc po příletu byla drsná. Spaly jsme v autě. Náš hoteliér nás odmítl v noci ubytovat a sehnat hotel ve 3 hodiny ráno v San Franciscu nebylo lehké. Dalším překvapením pro nás bylo, že hotel se nachází v takovém San Franciském Bronxu. Samej bezdomovec, samej feťák. Mimochodem těch jsou tady vůbec mraky.
Dalším problémem byla wi-fi. Rozmazlené Prahou jsme ji sháněly snad všude, ale jak jsme zjistily, nejlepším místem, kde najdete připojení, je Starbucks. Pokud byste si tedy mysleli, že fotky ze Starbucksu jsou pouhé stylovky, tak nejsou.
Celý první den jsme strávily procházkou po městě. Nejdřív ChinaTown, a pak další krásy města. Nejkrásnější tady jsou vrcholy, ze kterých máte rozhled na celé město ze všech stran. Nejkrásnější byl večerní výlet, kdy jsme společně s dalším slovenským závodníkem, dojeli do Twin Peaks. Chytli jsme právě těch nejkrásnějších 15 minut před západem slunce a my měli celé město na dlani.
Pak už jsme jen dojeli všichni na pokoj, dali si na spaní láhev vína a já usnula takovou rychlostí, že jsem ani nevěděla, kdy náš pokoj závodník Michal opustil.
