V Tahoe je krásně. A ubytování ve Spartanské vesničce, kterému jsme se tak bránili, je naprosto dokonalé! Na každém rohu potkáváte skupiny Spartanů a přijdete si hrozně cool, že vy do téhle skupiny výjimečných sportovců patříte.
Ubytování v Granlibakken bylo pro držitele mincí zcela zdarma. Jenže zvyklá na to, co se u nás doma dostává v Česku zdarma, jsem se tomuhle ubytování zprvu bránila. Já bláhová. Protože i přes to, že na pokoji máme místo na palandách pro 16 lidí, je to tu naprosto skvělé. Ubytování uprostřed přírody s možností využití bazénu, vířivky a sauny. Prostě skvělé ubytování pro elitní sportovce.
Ráj na zemi.
Ráno po probuzení jsem do sebe kopla snídani, abych vyrazila na světovou konferenci OCR asociací s hlavním hostem Joe De Senou. Pro ty z vás, kteří ještě neví, kdo on je, tak je to zakladatel Spartan Racu. Téhle konference se mohli zúčastnit zastupci asociací z celého světa. Kdo nemohl osobně – tak sledoval online. Z mého pohledu se na konferenci sešli významní lidé, včetně lidí, kteří 20 let pracovali pro americký olympijský výbor. Olympiáda je totiž další meta, kam by se Spartan Race rád dostal, když už OCR byl uznán oficiálním sportem.
Joe De Sena
Verunko, neříkej Thank you, jinak budeš vypadat jako blbec!
A pak už následovala společná obhlídka startu přímo ve Squaw Valley. Tohle je kapitola sama pro sebe. Nedovedete si představit, jak moc dokonale měli celý areál organizačně zvládnutý. Všude značky Spartan Race, dokonce i obchodníci tím žili a po celé vesničce jste se mohli dozvědět, co se zde děje. Všichni Spartani se na sebe usmívali a zdravili, ať už se znali nebo ne. Tady jsme už opravdu užívali toho, co nám tenhle výlet nabízel. Po vynikajícím obědě v místní restauraci jsme si daly s Terkou kávičku a hlavně šlofíka na dřevěných křesílkách na hřejícím sluníčku. Nedovedete si asi představit, jak jsme tohle potřebovaly. Klid a relax.
V 16. hodin místního času proběhlo oficiální zahájení závodu s již výše zmiňovaným Joe De Senou a jeho crew. Nechyběly legrácky a Joeovy oblíbené angličáky, které si střihnul před zraky všech závodníků. Oficiálně byly řečeny pravidla a sankce za nesplnění stanoviště. A k mému překvapení byla prozrazena trasa, včetně překážek. I přes to, že tahle možnost byla, moc jsem to nestudovala a nechávala se překvapit.
Díky atmosféře a díky náladě, která mezi námi vládla, jsme načerpaly síly a večer se zase s Terkou vydaly na předzávodní výklus k jezeru. To, jaké to je, když se před vámi rozprostře zapadající slunce odrážející se v ledovém jezeře, ani neumím dost dobře popsat. Jediné, co mi tenhle obraz kazilo, byl nezadržitelný průjem, který byl asi jediným znakem nervozity, který jsem před startem pociťovala.
Prostě pátek před závodem byl plný dojmů a užívání si pozemských radostí, které do té doby k pohodě na duši chyběly a já v tu chvíli věděla, že zítra na startu se budu rvát.
