Intervalový trénink není tréninkem pro úplně začátečníky. Ale dřív nebo později se bez něj většina běžců, pokud se snaží zrychlit, neobejdou. U svých běžců a běžkyň vnímám, že největším problémem je pro ně udržení tempa. Proto bych k tomu ráda napsala pár vět pro ty, kteří s intervaly teprve začínají a trošku je povzbudila.
Asi nejdůležitějším aspektem je se z intervalů nezbláznit a brát je s lehkostí. Vykašlete se ze začátku na nějaké předepsané časy a zóny, ale soustřeďte se hlavně na sebe a na své pocity. Klidně ze začátku prostě jen zkoušejte střídat rychlé a pomalé úseky. Ne každý je schopen se hned trefit do tempa, tak proč být pod tlakem ještě s ním, když už vám dává zabrat samotné rychlé tempo.
Např.: Zkuste 10 – 15 min. opravdu velmi lehkého klusu, po kterém zařaďte několik prvků z běžecké abecedy a dynamický strečink. Teprve po té začněte s intervaly. Střídejte 6x – 8x 1 min. intenzivní zátěže a 1 min. chůze, nebo lehkého výklusu. Na konec nezapomeňte opět vyklusat a na pořádné protažení. A samozřejmě na sprchu.
Intenzitu zátěže si zvolte podle aktuální fyzické úrovně. Právě po té 1 min. byste měli cítit, že potřebujete oddych, tedy že potřebujete přejít do chůze. Na druhou stranu byste už po 30 sec. neměli mít pocit, že umřete nebo že vám minuta oddychu nestačí a potřebovali byste delší čas. Ze začátku určitě nebude jednoduché zvolit správnou intenzitu, ale s každým dalším intervalem můžeš podle potřeby zrychlit, nebo zpomalit.
Na závěr mám pro všechny jednu poznámku pod čarou: intervaly bolí a vždycky bolet budou. Není to, že byste je běhali špatně, ale právě proto, že je budete běhat pořád rychleji. Ale když je dobrá motivace a člověk ví, proč to dělá, nemůže ho pár minut velmi intenzivní aktivity odradit. A věřte, že když pak na závodě uvidíte, jak se vám běhá líp, budete pyšní sami na sebe a začnete se na tu dřinu zase těšit.
Foto: Romana Marie Jokelová
Chcete se zkusit můj kurz pro pokročilé začátečníky, koukněte sem na podrobnosti.
