Není žádným tajemstvím, že pravidelně běhám se svým psem. Nutno podotknout, že bez vodítka. Lítá si jak chce, a mě tedy hodně dlouho zajímalo, kolik toho oproti mě naběhá. Nedávno jsem navázala spolupráci se společností hodinky-sport.cz, se kterými jsem se dohodla na zapůjčení modelu Polar M400, abych zjistila, jak to tedy je a o kolik kilometrů Bibina naběhá víc. Když jsem dostala Polary do ruky, první co mě zajímalo a co jsem zkoušela, byl rozdíl naběhaných kilometrů na nich a na mých Garmin FR220. K mému překvapení rozdíl nebyl nijak výrazný. Jednalo se opravdu max. o pár metrů. S dalším testem jsem tedy mohla jít rovnou na věc bez dalšího přepočítávácího koeficientu. Kromě toho, kolik toho naběhám v porovnání se psem mě zajímalo, jak se bude rozdíl lišit při běhání na krátkých (do 10 km) a dlouhých tratích (nad 10 km). Měla jsem totiž pocit, že Bibi se kolem 10 km zklidňuje a začíná se držet u nohy.
Co se týče ovládání hodinek, Polary mě pozitivně potěšily. Byly velmi uživatelsky příjemné. Okamžitě jsem věděla, na co sáhnout a jak s nimi zacházet, což mi u Garminů dělalo zprvu potíže. Co se mi na Polarech také moc líbilo, bylo jejich zobrazování aktuálních výsledků. Nemůžu hovořit za vyšší modely Garminů, ty jsem v ruce neměla, takže mě možná někdo opraví a napíše, že Garmin zobrazuje to samé. Ale tyhle Polary byly super v tom, že jsem si jednodušše mohla hlídat průměrné tempo celkové nebo v jednotlivých okruzích. To Garmin FR220 neumožňuje. S čím jsem ale naopak u Polarů bojovala a dost mě to štvalo, bylo načítání GPSky. U Garminů neznám čekání na signál, u Polarů to bylo o nervy. Někdy člověk čekal několik minut, jednou jsem si dokonce dala akademickou čtvrt hodinku.
A jak to tedy dopadlo?
Krátké tratě – Těch jsem společně s Bibi absolvovala několik. Většinou mezi 5 a 8 km. V průměru ale naběhala max. o 500m víc. Původně jsem číslem byla překvapená, ale pak jsem zjistila, že ono to asi odpovídá. Moje předpokládané nadhodnocení uběhnuté kilometráže má totiž jasné vysvětlení. Bibi je magor. Lítá jako splašená a za sebou jí moc často nevidím. Nicméně ona vás předběhne, někde se zasekne a vy jí doběhnete, ona zase přidá a zase se zasekne. A takhle to je pořád. Někdy vběhne do lesa, ale vždy se vrátí a víceméně se mě drží. K tomu si ještě vemte, že je léto, tedy teplejší počasí, a na pole se díky rostoucímu obilí nedostane jako třeba na jaře nebo na podzim. Je tedy svázaná cestami, po kterých běžím. Proto by možná stálo za to test zopakovat v jiném ročním období.
Dlouhé tratě – Tak tady už mi po tom, co jsem napsala výše, výsledek až tolik nepřekvapil. S Bibi jsem absolvovala jen 2 dlouhé výběhy. Vždy něco málo přes 12 km. Tato vzdálenost tedy odpovídala již předpokladům, které jsem s ohledem na kratší tratě, vydedukovala. Zde si Bibi dala průměrně o 750 m víc než já.
Vyhodnocení
Za mě tedy velmi zajímává zkušenost s velmi překvapivým výsledkem. Když totiž vidím, jak Bibi běhá, přijde mi, že toho musí naběhat mnohem víc než jen pár stovek metrů navíc. Ale i tak jsem ráda, že jsem to mohla vyzkoušet a že jsem hodinky mohla vrátit celé zpátky. Nebudu totiž lhát, že jsem o ně měla po většinu běhů opravdu strach a Bibinu kontrolovala po každém proběhnutí roštím.
