Jak už jsem psala včera, celý závod mi trval necelých 5 hodin. Za tu dobu si stačíte uvědomit spoustu věcí a do konce dokážete i dost lidí poznat.
Poznatek č. 1 – týmový duch
Hned na prvních kilometrech jsem se stačila seznámit s klukama, se kterýma jsem prožila skoro celý závod. Neustále jsem totiž předbíhala já je, nebo oni mně. Oba byli naprosto skvělí a jejich týmový duch neutuchající. S Markem jsem pak do konce proběhla i finišem. Jemu a ještě závodníkovi, který mi ke konci závodu poskytl Carbo gel, bych chtěla strašně poděkovat. Ten Carbo gel mi vehnal novou krev do žil a já dobíhala plná sil.
Při jiném závodě jen tak nezažijete, že vám soupeř pomůže přes překážku, málokde se u vás soupeř zastaví, aby se vás zeptal, jestli nepotřebujete pomoct, nechcete napít. I tom je Spartan Race.
Poznatek č. 2 – fair play
Nikdy by mně nenapadlo, že na trať se dostanou i lidé, kteří neumí počítat do 30ti. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit, proč paní, kterou si stále její přítel/muž natáčel na videokameru GoPro, ani jednou neudělala všech 30 burpees (angličáků), když se jí nepodařilo zdolat překážku. Je mi těch lidí líto a říkám si, proč si tedy tu medaili někde raději jen nekoupí. Vyšlo by je to i levněji.
Poznatek č. 3. – cigarety
Spartan Race pochází z USA a spousta překážek je odvozena z výcviku amerických vojáků a k nim i nějaká ta cigaretka patří. Přesto mě překvapilo, když jsem cestou narazila na velmi sympatický pár z Příbrami a holčina si zapálila cigaretu a s tou cigaretou zdolávala překážky. Za cigaretu má u mně za 5, ale za tu pohodu, kterou kolem sebe šířila za 1.
Poznatek č. 4 – barevný zadek
Mimo výše zmíněných kluků jsem se na trati nesčetněkrát míjela s dívkou, hádám asi z Německa, v duhových elasťákách přes které si oblékla velmi přiléhavé svítivě žluté kalhotky. To samotné by nebylo tak zajímavé, kdyby slečna nebyla víc než oplacaná a na první překážce se jí ty elasťáky neroztrhli přímo na obou půlkách a ona tak nemusela absolvovat celý závod. Mně na tom bavilo to, jak se jí barva pozadí v průběhu závodu měnila z růžové na zelenou, ze zelené na fialovou a pak až na modrou Záleželo, kterou překážku zrovna její zadek absolvoval a jak moc se po něm svezla 😀
Poznatek č. 5 – bez medaile to není ono
Byla jsem smířená s tím, že trifektu si asi neodvezu. Ne kvůli tomu, že bych závod nedokončila, ale proto, že organizátor mi předem sdělil, že jich nebude asi dost pro všechny. Ale s čím jsem naprosto nepočítala, že se nedočkám ani té zelené. Víte, jet 7 hodin na Slovensko, kde 5 hodin sbíráte všechny své síly bez toho, aniž byste se doma mohli čímkoliv pochlubit, vás mrzí. Obzvlášť, když na vás doma čeká dítě, které vám fandí a na medaili se těší víc než vy. Za tohle dávám organizátorům opravdu velké mínus.
Nicméně, když to pominu, výběr trasy byl skvělý a organizace za mně taky jinde nevázla. A pro vás, kteří o podobném závodu přemýšlíte a stále váháte. Přestaňte a jděte do toho. Zažijete adrenalin,poznáte nové lidi a hlavně překonáte sami sebe. Tohle může být vaše další VÝZVA!!!
Dnes naběháno: zatím nula
Zbývá: 123,64
