Původně jsem chtěla psát článek o tom, co to vlastně znamená „poslouchat své tělo“. Jenže po pár větách jsem zjistila, že píšu o tom, jak poslední dobou vnímám běžeckou komunitu a jak vnímám běžce kolem sebe, včetně sebe samé. Takže se posaďte a napište mi, do které skupiny běžců řadíte sami sebe, případně sami doplňte nové skupiny s celým popisem.
Je to jasný – sport a kult dobře vypadajícího lidského těla se stal opravdovým fenoménem posledních let. A stejně tak je to i s během. Na základě nepřeberného množství diskuzí a různých skupin se dostáváme do stavu, kdy máme pocit, že nic není nemožné. Celý den sedíme zkřivení u počítače, abychom večer bez jakéhokoliv rozcvičení chtěli podávat výkony Jirky Homoláče.
Když se tak kolem sebe rozhlídnu, vidím hned několik skupin běžců.
Začátečníci bez ambicí – Jsou to většinou lidé, kteří se opravdu chtějí jen tak trochu hýbat a možná něco shodit. Takže běhají, poznávají nové kamarády a já věřím, že většina z nich postupně přichází na chuť výkonům a různým závodům. Svěřují se svými malými úspěchy všem kolem sebe a mají radost z každého nově zdolaného úspěchu. V různých debatách dostávají pravidelně za uši kvůli svým (ne)výkonům, ale silní jedinci, což většina běžců je, to ustojí a postupně se proběhají na pozici běžce hobbíka.
Začátečníci s ambicemi – Tohle je docela případ pro diagnózu. Jsou to začátečníci hnaní vlastními výsledky, takže již od prvního kilometru nasazují závodní boty a jejich měsíční kilometráž by se nevešla ani na list papíru o velikosti A1. Z mého pohledu jsou hnaní, kromě svého ega, obdivnými pohledy svého okolí a zároveň velmi povzbuzujícími hláškami ala „Ty jsi ale magor!“. Většina těchto magorů končí s nějakým zraněním. Zde se opět dostáváme na rozcestí, kdy jedni nad zraněním mávnou rukou a řeknou si s ironií přesně ve stylu výše uvedené hlášky něco jako „Sportem k trvalé invaliditě“ a po pár dnech odpočinku se do tréninku vrhnou s ještě větší vervou a hláška „Ty jsi magor“ pro ně dostává ještě větší rozměr a význam. Ti druzí bývají rozumnější, najdou si pomoc, ať už na internetu nebo v reálném světě a začnou trénovat s rozumem.
Poučený začátečník – Tady to nemá smysl moc rozvádět, to je zcela jasné. Běžec, který běhá UŽ asi jeden měsíc. Dostal pár fundovaných rad a teď je aplikuje na běžce, kteří běhají o týden míň než oni sami. Díky těmto běžcům má právě velká většina zkušených borců jizvy na rukou po tom, co si pár takových rad přečetli a chtěli spáchat sebevraždu.
Další level běžce je hobby běžec introvert. Je to běžec, který již nějakou dobu běhá, má z toho radost a moc se o tom s okolím nebaví. Prostě běhá. Bohužel i mezi těmito borci je několik takových, kteří občas vykouknou z ulity a pohrdavě nám ostatním řeknou, že oni neběhají kvůli selfíčkům a s ještě větším pohrdáním takové selfie demonstrativně vystaví.
Hobby běžec extrovert. Běžec extrovert to má stejně jako introvert jen s tím rozdílem, že tahle skupina je dost početná. Různá selfíčka, printscreeny obrazovek svých výkonů plní různé běžecké skupiny. Ano, to je náš denní chleba.
Hobby běžec závodník – Zde přichází na řadu již výkony hodné opravdového obdivu. Já sama obdivuji ty, kteří se svým pracovním vytížením dokážou běhat jako laně a dodržovat pravidelný systematický trénink. Tito lidé mají obdivuhodnou vůli a kolikrát dokáží i velmi dobře poradit.
Běžec historik – Známe to sami z běžného života. Sami říkáme, že ta mladší generace je horší než bývala ta naše. A tohle platí i mezi běžci. Jo, za časů krále klacka to byl jinej běh. Dneska běhá každej a řeší, co na sebe. Jooo, to za nás… Prostě jsme se zvedli a běhali s radostí. A já na to mám jediné: „No, jo. Dneska běháme z čistého zoufalství.“
Profesionální běžec aka běžec běhající déle než poučený začátečník – Skupina „elitních“ běžců, kteří mají pocit, že běhat jako výkonnostní hobbík je pod úroveň. Běhají jinak a opravdu i kolikrát podávají neskutečné výkony. Tréninkový deník je jejich biblí a nikdy, ale opravdu nikdy by neběhali se sluchátky na uších. Před těmito lidmi se vyhýbejte tématu jako je Miloš Škorpil. Tohle jméno na většinu z nich působí jako červený šátek na býka.
Jestliže jste tedy dočetli až sem a máte pocit, že jste se ani v jedné skupině nenašli, vítejte mezi těmi pár vyvolenými normálními běžci. Já vím, že i takoví mezi námi jsou a jsem ráda za každé setkání s nimi.
Jinak samozřejmě tyto skupiny běžců jsou zcela smyšlené a podobnost se skutečnými událostmi či postavami je čiště náhodná.
