Je jedno jak dlouho běháte, ale určitě si všímáte běžců kolem vás. Mně v tu chvíli hlavou běží dvě myšlenky. První je, jestli mám spoluběžce zdravit a ta druhá je, doufám, že nevypadám až moc splaveně.
Začnu tou druhou myšlenkou. Je důležité vědět to, že vybíhám z druhé strany, než ostatní. Moje půlka běhu je tedy tam, kde většina běžců teprve začíná. Když se tedy pohybuju v tomto úseku a vyskytuje se poblíž běžec, většinou tak nenápadně volám na svého psa, že se už brzy budeme vracet domů. To proto, aby bylo každému zřejmé, že takhle splavená nejsem po pár desítkách metrů 🙂
A když už jsem u toho, jak u toho vypadám. Taky si alespoň občas představujete, že při tom běhu vypadáte krásně štíhle a upraveně jako ta dívka z reklamy na nejnovější boty od Adidasu? Já ano! Ale jen do té doby, než přiběhnu domů a podívám se do zrcadla!!! 😀
Zpátky na zem k myšlence číslo jedna. Zdravit nebo nezdravit? Víte, mám tu komunitu běžců strašně ráda. A vůbec všeobecně komunitu sportovců. Líbí se mi myšlenka, všichni běháme a tak jsme taková jedna fajn rodina. Je mi upřímně jedno, jestli někdo běhá měsíc nebo dvacet let, a jestli tím chce zhubnout anebo chce lámat rekordy. Ale když už prostě běžím a potkám někoho stejně zapáleného, nedá mi to, abych ho nepozdravila. Nebo na něj aspoň nemávla rukou a usmála se. To volím podle toho, na kterém kilometru a při jakém tempu se potkáme. Já dokonce zdravím i pejskaře, když běžím s tím svým. A nedovedete si představit, jak mě potěší a nakopne, když mi to běžec vrátí, nedej bože pozdraví první.
Proto běžci všech zemí, zdravte se!
Dnes naběháno: zatím nula.
Zbývá: 192,78 km
