Už včera jsem v tom svém videjku zmínila svého nejvěrnějšího parťáka na běhání. A to mého hafana. Ale není to jedinej parťák, kterého na běhání mám.
Nejvíc asi běhám se svým kamarádem Honzou, který mě učí MILOVAT kopce 😀 Ano, trocha ironie je z toho cítit… Ale dneska už mě docela i baví, ale nebylo tomu tak od začátku. Na mém prvním kopci jsem zadržovala slzy a v duchu plánovala šílenou pomstu. Byla jsem vzteklá a hysterická. Ale to už mám za sebou. Občas jsou tedy kopce, které musím vyjít, ale už se jich nebojím a neberu to jako prohru. Síla tréninku je pak vidět na různých závodech, kde kolikrát předbíhám i statné pány.
Pak mám skvělou parťačku Gabču. S tou jedu oddychové běhy, tzv. regenerační. Tedy aspoň pro mně. Bohužel pro ní se po 35 minutách dostávám na své tempo a občas nekontrolovatelně trochu zrychlím,což poznám, když se mnou přestane mluvit. 😀 Nicméně jí to nevadí. Na rozdíl od ostatních neříká, že se mnou nejde, že jsem proti ní moc rychlá a podobný nesmysly. Ona prostě jde, protože ví, že já se jí přizpůsobím. Většinou při tom skvěle pokecáme o všem mooooc DŮLEŽITÝM. <3
No, a pak je tu rodina. S tou to tedy není tak jednoduché, ale už se mnou taky občas vyběhnou. Tedy oni jedou na kolech a já po svých. Je to super a já nemám výčitky, že ukrajuju z našeho společného času.
No, a jak to teda máte vy? Máte parťáky, se kterými můžete sdílet kilometry?
Dnes naběháno: 10,07.
Zbývá: 201,31 km
