V květnu se se závody roztrhl pytel. Vltava Run, 1/2 maraton v Karlových Varech a tento víkend jsem se těšila na RunTour v Brně, kam jsme po dlouhé době vyrazila opět celá rodina.
Zároveň jsem se těšila, protože jsem se měla setkat s Káťou, kterou jsem na letošní RunTour vyhrála. Nebo ona mě? Aby bylo jasno, Káťu budu připravovat na další závody až do konce letošní tour. 🙂 Už jsme se viděly v Českých Budějovicích, ale teprve v Brně jsmě měly šanci si pořádně popovídat. Když se Káťa hlásila do projektu RunTour, měla sen dát 5ku pod půl hodiny. Což i bez jakéhokoliv mého tréninku a vedení splnila už v Budějovicích na prvním závodě. Upsss. 😀 A tak jsem teď měsíc zjišťovala, kam bych tak Káťu mohla posunout. 😀
Každopádně do Brna jsme přijeli chvíli po deváte hodině, a tak jsme měli možnost se pořádně rozkoukat. Nádherné okolí Brněnské přehrady a k tomu letní počasí dávalo tušit ještě krásnější závod. No, možná ten kopec k wellness resortu Maximus tak hezký nebyl, ale náladu jsem si nenechala zkazit.
Oproti závodu v Budějicích se na start postavil Marco. Viky tentokrát zůstala v roli fotografa, jelikož si na posledním atletickém tréninku natáhla stehno. Před startem 5ky, jsem byla k Marovýmu času dost skeptická, protože toho moc nenaběhal. Rozuměj byl běhat 3x. K tomu si připočtěte vedro a kopečky. Můj odhad byl hluboce nad 30 min. Jak já se kráva mýlila. Marco doběhl v čase něco málo nad 26 min., vysmátej a já v hlavě začala střádat plány, jak to pod 52 min., abych se dostala pod dvojnásobek součtu dovu pětek a neměla cestou domů na talíři, jak že to mám s tím tréninkem. Na nějaký exkluzivní čas jsem si v tomhle počasí nevěřila. A co si budeme povídat Vary z minulého týdne mi taky na sebedůvěře moc nepřidaly. 😀
Jenže štěstí tomu chtělo a já se potkala ve festivalce s Barčou Soukupovou (Adventní běhání). Nenápadně se zmínila, že by chtěla jít pod 50 min. A tak jsem si s tímhle časem začala hrát i já. Nohy vypadaly v pohodě, jen to počasí mě pořád žralo. Bála jsem se, jestli jsem dost napitá, abych s sebou někde neplácla. Ale co, zbrzdit můžu vždycky, že jo!!! No, nakonec jsem se pod 50 dostala jen tak tak – 49:29, ale bylo to s výhledem na všechny krásy trati a s povzbuzováním všech, které jsem znala 😀
Další kolo RunTour tedy bude 10.6. v Plzni. Což je placka a mohlo by to běžet zase o něco líp. Ale zatím tu máte opět pár fotek, které mluví za vše. Za to, že RunTour je vážně skvělá, že má naprosto jedinečnou atmosféru a za to, že lidi, se kterými se tam setkáte, jsou nezapomenutelní a báječní. Za to, že z každé RunTour odjíždím nabitá a zase o dost víc přesvědčená, že rozhodnutí běhat letos tuhle sérii, bylo skvělé.
Verča – první výherkyně sady merche od RunTour. Neskutečně mě dojala a ukázala, že výhra padne do dobrých rukou. Sama dělá sbírku pro dětský domov a výhra poputuje právě tam.
Barča, to je zase jiný příběh. Nadšená Spartanka. Přilítla po noční ještě s kamarádkou a vrhla se do závodu po hlavě. I přes to, že na desítce doběhla úplně poslední, doběhla s úsměvem od ucha k uchu.
No, a tohle je Káťa. Káťa zatím běhá jenom 5ky, ale myslím, že jí tyhle tratě brzy zatrhnu a trošku natrénujeme na desítku. Fyzičku na to má 😀 Co, Káťo?
Marco po doběhu šťastnej jako blecha. Kdyby měl vůli a trochu potrénoval, mohl by mě směle konkurovat. Ale to on ne!!! 😀
Telefone, telefone, prozraď mi, kdo je na světě nejkrásnější!
Ještě rychle nasdílet předstartovní zprávu a startujeme!!! 😀
Žízeň je veliká, závod mi utíká…
A tohle je banda vodičů. Jak já se bála, aby mě Honza na 50 min. nepředběhl 😀
A můj parťák na cesty: hyperice pod Brněnskou přehradou. Masíruju se kdykoliv a kdekoliv – hlavně nevytuhnout.