Pomalu ale jistě se nám blíží závod Běchovice – Praha a ke mně se pomalu ale jistě (jak už to tak bývá), dostávají ty informace, které možná ani nechci slyšet. 🙂
Pro toho, kdo by běh Běchovice – Praha neznal pár základních informací: letos se koná 121. ročník tohoto legendárního závodu, což dává titul závodu s nejdelší tradicí. Tento závod je zároveň Mistrovstvím České republiky v silničním běhu na 10 km a letos má podtitul „Trať, co vás prověří“. Jasně, takže to jdeme zase vyzkoušet. 😀
Kdo by to nevěděl, trať neměří přesně 10 km, ale o 31m víc. Je to díky postupnému posouvání startu až k patníku 13, který se jako jediný dochoval z těch původních, kolem nichž celá trasa kdysi vedla. Kdyby vás zajímala celá historie, skočte na stránky závodu.
Co mně ale osobně nejde do hlavy, jsou zvěsti o náročnosti trasy. Nikdy jsem ho neběžela, ale podle profilu mi to tak hrozné nepřijde. Jenže zvěsti ten závod předcházejí a já doufám, že tady nehoním triko, abych pak na posledním stoupání vypustila duši a musela vám tady psát o tom, že zvěsti nekecaly. Prostě pořád si říkám, že nastoupat 80m na posledním kopečku, není zas taková zvrhlost. Nebo ne?!? 😀 Běžel jste to už někdo, abyste mi do komentářů mohl napsat, jestli se pletu nebo v čem je ta trať tak náročná? 😀 No, když se nikdo neozve, napíšu vám to sama po závodě.
Každopádně tenhle závod pro mě bude další výzvou a musím říct, že díky té délce se na něj opravdu těším. Není to žádný extrém, ale ani to není 5km, u kterých se nestíhám ani nadechnout. A vlastně se na něj těším nejen kvůli té délce. Miluju běhat od někud někam, což se mi tady splní a díky té historii závodu má pro mě takovej nostalgickej nádech a já bych na něm pomalu chtěla běžet vedle Emila Zátopka. Což se mi samozřejmě nesplní, ale místo něj se můžu těšit na Evu Vrabcovou. Teda aspoň na startu.
Přátelé, jestli tedy máte k závodu Běchovice – Praha co napsat, těším se na komentáře, ale ještě víc se opravdu těším na závod samotný. A nezapomeňte se přihlásit vy, na které se můžu v neděli 24.9. těšit.