Je to několik týdnů, co jsem na svém fb profilu psala, že jsem přijala výzvu svého běžeckého parťáka na to, běžet společně Beskydskou sedmičku. Nicméně od té doby jsem měla možnost o tom dost přemýšlet, s hodně lidma a hlavně s hodně zkušenými běžci o tom diskutovat. A tak teď, kdy se rozběhly registrace na tenhle proslulý závod, jsem se rozhodla o mém rozhodnutí napsat.
Jedna věc je, být dost šílený se do podobné výzvy piřhlásit. Osobně nemám problém prostě do toho vlítnout a třeba se i do cíle doplazit, případně zkousnout svoje ego, kdyby to náhodou nevyšlo. Další věc, která pro mě byla velmi motivující, byla projevená důvěra Davida a naopak nedůvěra jednoho mého klienta, který mě hned od začátku zrazoval. Zrazoval mě, jestli jsem smířená s tím, kdybychom to nedali a jiné vyloženě nasrávací řeči, které mě osobně spíš utvrzují v tom, do toho jít.
Ale pak přišlo setkání s Danem Šimíkem. Dana můžete znát z Running Mallu, kde vede běžecké tréninky, nebo ho určitě nepřehlédnete ve zdejší běžecké prodejně. Jako vždycky, kdy se tam dostanu, jsem se za ním stavila na kus řeči a nějak jsme na tu B7 narazili. Dana si jako běžce velmi vážím, a i proto byl ten, kterého jsem bedlivě poslouchala, proč do B7 nejít. A ty největší důvody jsou opravdu zdravotní rizika.
Víte, B7 je pro mě opravdu závod o přežití. Ráda bych si jednou zkusila sáhnout na dno svých fyzických a možná hlavně psychických sil. Ale nevím, jestli to bude letos. Dan totiž řekl zásadní věc a tou byla právě ona zdravotní stránka věci. A i přes to, že jsem jistým způsobem magor a vyhecovat mě do sebeúlítlejšího projektu není vůbec žádný problém, tak já prostě na své zdraví dbám. Snažím se žít tak, abych svému tělu neubližovala, a jak mi vysvětlil Dan, tohle je bez řádného tréninku hazard se zdravím. Ano, namítnete možná stejně jako já, že to dalo spousta slabších běžců, ale otázka je: na jak dlouho je tahle „sranda“ vyřadila z provozu? Nejde jen o to, že se vám na takové vzdálenosti může cokoliv stát. Můžete blbě uklouznout, může vám spadnout klenba, prostě opravdu tam dosaďte, co chcete. Ale to fyzické vyčerpání může mít i fatální důsledek na vaši výkonnost.
Proto jsem se rozhodla jinak. B7 tu ještě pár let určitě bude. Ale já bych se letos chtěla soustředit na rychlost. Proto je pro mně ten víkend z tohoto hlediska zbytečný. Nicméně věřím, že jednou, až zrychlovat nepůjde, zkusím naopak výdrž a pak bude B7 tou vysněnou třešničkou. A právě s ohledem na tu rychlost visí otazník nad letošní účastí. Může se stát, že mi to nebude letos běhat tak rychle, jak si představuju a tak se nebudu muset bát, že si B7kou všechno pokazím. Nebo prostě budu vědět, že mám natolik naběháno, že výše uvedené rizika, nebudou nakonec tak vysoká. A pak prostě B7 prubnu skoro ze dne na den.
Ale abych vás nemátla: jak už jsem výše napsala, můj aktuální stav je „neběžět“.
Jaký názor na to máte vy? Souhlasíte s mým rozhodnutím nebo máte pocit, že jsem „moc“ přemýšlela? 😀
