Po dlouhé době jsem se zase dala do pravidelného tréninku. Naběhávám objemy a všechno směřuju k tomu, abych na jaře mohla být zase lepší než jaro loňské. Ano, díky pauze, která mě loňský podzim provázela, to nebude tak těžké. Odběhat si tréninky není nic, co bych nezvládla, ale uvědomuji si jednu svou velkou slabinu. A tou je mentální příprava.

Sám si určitě uvědomíš, že některé závody se běží tak nějak samy, jinými se člověk protrápí. Ale jedno mají všechny závody společné: pocit naprosté euforie při probíháním cíle. Ale co to všechno mezi tím?

Co když všechny ty myšlenky, které ti proběhnou hlavou při závodě, nakonec ovlivní konečný čas? Proč jsi v tom kopci nezabral o něco víc? Bolelo to? Ale dalo se to vydržet, co? A co tě vedlo k tomu, že jsi měl na 15. kilometru myšlenky na to, že to vzdáš? Málo jsi trénoval a teď tu fňukáš! A tak jsem začala hledat, jak se s tímhle poprat. Jak v průběhu závodu nepolevovat a jak v sobě probudit tu šelmu, která půjde i přes bolest za svým výkonem.

Upřímně přiznávám, že jsem v současné chvíli na začátku. Jestli se něco změnilo nebo vlastně změní, a jak, to se dozvím, až na začátku další sezóny. Ale jsem připravena na sobě pracovat.

Procházela jsem české i zahraniční weby. Těch rad, jak zlepšit mentální přípravu na závod je opravdu hodně. Ale jedinou věcí, na které se všichni shodli, je ujasnit si v sobě, proč to děláš. Proč chceš být lepší.  A zapsat si to. Protože přijdou chvíle, kdy nebudeš vědět, proč jsi začal, co tě vedlo k prvnímu tréninku a budeš mít o všem pochybnosti. Vezmi si tedy tužku a papír a napiš si na něj všechny důvody, které tě napadnou. Vyvěs si jej někde, kde na něj budeš pravidelně narážet, aby jsi si je vryl do paměti. A až na tebe při závodě zase přijde krizovka, nebo si na startu nebudeš jistý, co tam chceš dělat, vzpomeň si na všechna ta PROČ.

Mnoho lidí se také shodné, že je dobré si v určitě formě zaznamenávat své pocity ze závodu – napsat si, co se ti na každém z nich povedlo a kde cítíš, že máš rezervy. Důležité je, aby i v těch rezervách byla cítit naděje. Tzn. nezoufat si, ale přiznat sám sobě, že musím máknout třeba na kopcích, na sprintech nebo naopak na vytrvalosti. Ale co teď, když jsi v přechodné fázi a závodů moc neplánuješ. Nevadí, udělej to jako já a zaznamenávej si tyhle indicie z těžších tréninků a čas od času se na ně podívej a udělej si takovou rekapitulaci toho, v jakých chvílích se jak cítíš a co je jejich spouštěčem.

Narazila jsem také na věc, kterou sice neumím ovládat pokaždé, ale občas se přistihnu, že mi docela v běžném životě jde. A to je takové to zastavení sama sebe v určitých situacích, kdy se člověk noří do negativních emocí. Já jsem na to docela expert. Možná je to tím, že jsem nikdy neměla na růžích ustláno, ale nikdy jsem se tomu nepoddala. A tak je pro mě jednodušší některé věci ignorovat a jít bez myšlenky na ně dál. Bohužel tato vlastnost mi chybí u běhu. Neumím na startu přestat přemýšlet o blbostech, nebo o tom, co když to nezvládnu, jak jsem chtěla, místo toho, abych se soustředila na vlastní výkon a na přítomný výkon. Takže na tomhle hodlám určitě pracovat.

Vnitřní pozitivní komunikace je něco, co se nám může zdát jako obrovská americká blbost, ale ono to funguje. Je to takové naše vnitřní rozhodnutí, jestli chceme fungovat pozitivně nebo negativně. A to jak při tréninku, tak při závodě. Snaž se pořád myslet na to, že i trénink je zábava. Mysli na to, co ti běh dává. A je jedno, jestli je to svoboda, jestli běháš kvůli přátelům, abys zhubl nebo abys potrápil své tělo a uvolnil se od stresu. Prostě hledej to pozitivní kdekoliv a kdykoliv.

Jsem odjakživa soupeřivá, ale ne tak, abych šla přes mrtvoly. Nebo aspoň přes tu svou. A tohle bych chtěla do dalších závodů změnit. Rvát se o každý metr, o každou sekundu a o každé jedno umístění, které mi pak mrzí, protože naprosto vím, kde všude jsem ty sekundy propásla a kde to mentálně vzdala. A tak kromě běžeckých tréninků začínám pracovat i na těchto mentálních vlastnostech.

Jak jsi na tom ty? Máš s tímhle problém, nebo se startem prostě přepneš na automatický mód a nic jiného pro tebe neexistuje? A máš to od malička, nebo jsi se to postupně naučil? Napiš své zkušenosti buď zde do komentářů nebo pod příspěvek na fb. Budu ráda nejen já, ale určitě ji ocení i ostatní čtenáři.

Sdílet na Facebooku

Dej o tomhle článku vědět i svým přátelům na Facebooku.