Jak najít ztracenou motivaci?

Poslední dobou mám kolem sebe pár lidí, kteří se potýkají se ztrátou motivace. Běh je přestává bavit a oni řeší, jak se s tím vyrovnat a jak se vrátit zpátky. Začala jsem se tedy ptát, jak to máte vy a mám tady pár tipů, jak se z toho nezbláznit.

Je těžké říct, kde se tyhle pocity, kdy nás běh přestává bavit, berou. Jestli je to prostě jen únava z neustále se opakujícího běžeckého stereotypu nebo jsou jen vyústěním pocitu stresu, který odráží náš pracovní nebo rodinný život. Ale nic není ztraceného, žádná kaše se nejí horká. A narozdíl od profesionálních běžců máme to štěstí, že my si klidně můžeme říct, já už běhat nebudu.

Když jsem byla malá, každou chvíli mě bavil jiný sport. Chodila jsem na tenis (kroužek), ale venku jsem hrála s klukama fotbal, v zimě hokej jen tak pro zábavu. Z tenisu jsem znala jen letní tréninky na kurtu, zimní v hale. Občas nějaká fyzička, ale nic dalšího. Prostě zase ten stereotyp. A pak přišla puberta a sní první lásky, první cigára, první dny za školou a to vzrušení s tím vším spojené. Bum – stereotyp byl pryč. 😉

Občas mi přijde, jestli si vůbec uvědomujeme, že běh je pro nás hobby. Jestli víme, že si jdeme zaběhat, abychom vyplavili stres nebo abychom se při běhu potkali s lidmi, které máme rádi, místo toho, abychom si sedli u nich doma na gauč u zapnuté televize a řešili neřešitelné. A závody? Ať se to někomu líbí nebo ne,  je to společenská událost, na kterou nemusíme rozesílat pozvánky. Odpovězte si sami, jestli byste sebrali odvahu pozvat např. Radka Brunnera k sobě domů na kávu. Ale naopak na závodě je zcela přirozené, že s ním pokecáte, ne? Prostě ať už se snažíte o výsledky, pořád myslete na to, že radost z běhu je to, co by 99% běžců jako jsem já, mělo nutit nazout kecky a jít si zaběhat, než to, že dneska mám TRÉNINK.

Nedávno jsme si povídaly s Kačkou Kašparovou, že lidi jsou negativní a že bychom je chtěly naučit se víc smát. A proč se nesmát u běhu? Proč se nesmát třeba i tomu, že se nám zrovna běhat nechce, ale třeba se nám chce smát u úplně jiného sportu? Když jsem asi před dvěma lety bojovala s tím, že mě běhání přestalo bavit, měla jsem dva pilíře, kterých jsem se držela a proč jsem běh úplně nevzdala.

Jedna věc byla běžecká skupina, kterou máme v Kladně. Díky těmhle úžasným lidem jsem nemohla přestat úplně běhat, protože na mě spoléhali. Tou druhou věcí bylo, že jsem došla k poznání, že nejen běh je pro mě důležitý. Že jsou právě i ostatní sporty, u kterých můžu vyplavit spoustu endorfinů a nenechat své tělo chátrat. A vlastně ještě jedna věc tu je: uvědomnění si toho, že 99% z nás sport neživí a můžeme si dopřát luxus toho, že dneska běhat nemusíme.

Jasně, že i já mám své cíle, jasně, že nechci být na konci výsledkové listiny, ale také se nechci nijak trápit. Chci mít ráda běh, ale i kdyby přišlo na to, že mě ta radost z něj opustí, nesmím si to vytíčat. Je to přirozené a je to vývoj. Nedávno jsem četla u jedné běžkyně, která běhá naprosto úžasně skymaratony, že vlastně ani netrénuje. Že neví, co to je. Že kdyby jednou měla začít trénovat, že by ji to snad i přestalo bavit. Takže neřeší intervaly, neřeší fartleky, ale řeší, aby když vyběhne na kopec, měla krásný výhled.

Jestli jste tedy ve fázi, že si zrovna říkáte, jak se vrátit zpátky k běhu, možná si od něj dejte na chvíli pauzu. Běhejte jen tak pro radost, ale dopřejte tělu i jiný pohyb. Já sama se teď třeba hrozně těším, až v září začnu zase chodit do posilovny a dokonce se chystám na svou první lekci LesMills. Těším se na to, až si znovu rozložím podložku na hot józe mezi ostatními a ještě víc se těším, jak mi tohle všechno pomůže v tom, abych si běh dokázala užívat zase o něco víc. Baví mě zase jezdit na kole (nejen na tom elektrickém 😉 ), baví mě vytáhnout brusle, baví mě si ráno zacvičit podle YouTube a najednou mě zase baví víc i běh.

Najděte si tedy i vy něco, kam se před během na chvíli schováte, abyste si ho příště zase chtěli vychutnávat. A jestli se náhodou stane, že už se nebudete chtít k běhu vrátit, tak rovnou říkám, nic se neděje. Hlavní je, abychom byli spokojení a nedělali věci jen proto, že musíme.

Krásný běžecký den vám přeje Vaše

 

Veronika

 

Categories:

MOTIVACE

1 komentář

  • Eva

    31.7.201915:58 Reply to Eva

    Ano, je důležité vědět, že pro nás je běhání “jenom” hobby. Svobodně a bez ekonomických následků se můžeme rozhodnout, že s běháním skončíme. A stejně svobodně se k němu pak můžeme vrátit – to se teď stalo mně. Období, kdy jsem se do běhu vyloženě nutila a rozhodně si ho neužívala, je snad doufám za mnou. Odhlásila jsem se ze všech plánovaných závodů, setřepala ze sebe ten pocit, že běhat jít prostě musím… a najednou prostě zase chci jenom běhat.

    Díky za článek, je dobré vědět, že v tom člověk není sám. Krásný den.

    Eva

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *