Název nové rubriky „Proč skočit do trafiky“ bude možná zavádějící, protože některé běžecké časopisy na stánkách nenajdete, ale díky mému „výcucu“ alespoň zjistíte, jestli má cenu se po těchto titulech vůbec shánět.
Jak už bylo zmíněno, jsou tituly, které na stánkách nenajdete, ale v případě časopisu Běžec+ je to primární záměr. Pokud byste ale sháněli v trafice časopis Běhej, tak ho nenajdete. V současné době jej najdete v tištěné podobě pouze v rámci předplatného nebo si jej můžete koupit jako on-line magazín, jako jsem to udělala já.
Ve výběru článků mně chybí Svět běhu, u kterého jsem ho objednávala předplatné, ale zatím mi nedošlo. Takže čekám a případně ho zahrnu v dalším příspěvku.
RUN magazín
Tohle už je taková běžecká čtenářská klasika. Ale když bych měla vyzdvihnout pár highlightů z tohoto čísla, byly by to články „Pozor, zeď“ a svým zpracováním bych pochválila článek „Postoj a náklon„. V prvním případě se dozvíte, jak se vyhnout maratonské zdi. Maratonská zed je jakýsi syndrom, kdy vám prostě dojdou síly. Je to neuvěřitelný, protože u maratonu vám dlouhou dobu může přijít, že celý závod dáváte levou zadní a najednou se rozsypete jak domeček z karet. Pokud jste ještě nezažili, jste buď dobře trénování, nebo jste maraton ještě neabsolvovali.
Druhý článek velmi dobře popisuje a hlavně zobrazuje správný běžecký postoj. Ať se nám to líbí nebo ne, u běhu spousta z nás dělá spoustu chyb. Ať už je to způsobené našimi pohybovými návyky nebo špatnou funkčností pohybového aparátu. Důležité je, že díky článku si i můžeme dost chyb uvědomit a případně na nich zapracovat.
Běžec+
Tohle je na trhu poměrně nový počin. Každopádně na 100 stranách najde většina „běžecké veřejnosti“ to, co k příjemnému běhu potřebuje. Schválně píšu příjemnému, protože časopis nemá ambice stát se autoritou na poli běžeckých magazínů, ale naopak si dává za cíl být oporou většiny běžců a běžkyň, kteří nejsou posedlí jen zlepšením časů. U nás ve skupině jim říkáme „kochací holky“. Vy si řekněte třeba „kochací běžci“.
Tady bych těch článků dokázala vyzdvihnout víc, ale některé přeci jen vyčnívají. A těmi jsou články životních osudů samotných běžců. A teď nemyslím běžců typů vrcholových sportovců, ale běžců, kteří jsou stejní jako ty nebo já. Lidí, kteří začali běhat kvůli zdravotnímu stavu nebo chtěli jako mnoho z nás zhubnout.
Co určitě ještě stojí za přečtení a za zamyšlení je „Jak ovlivňuje běhání kopců vaše závodní časy“ a následné stránky. Já osobně kopce miluju, i když mi občas nechutnají. Ale ze své zkušenosti si zkusím tvrdit, že když je jednou začnete běhat, že rovinky vás budou nudit.
Běhej.com
V tomto magazínu za mě jednoznačně vyhrál úvodní rozhovor s Petrou Kamínkovou. Naprosto úžasná běžkyně, která si ale ze všech svých možných titulů nesedla na zadek a i přes to zůstala skromná a velmi upřímná. Jestli je něco, proč si toto číslo koupit, tak kvůli ní to udělejte.
A druhým důvodem, proč bych si nenechala ujít aktuální číslo Běhej.com je článek „Jarní běh po kamenech„. A ne, nedoporučuji vám ho kvůli tomu, že se na něm podílela má oblíbená učitelka, pardon běžkyně, Eva Žáčková. Ale určitě v něm najdete zase kousek inspirace, kam za během vyjet, až tohle korona virové šílenství pomine. Doufám, že běžecko – historicko – degustační dovolená se díky tomu stane pojmem.
