Poslední díl seriálu o běhání s dětmi bych chtěla věnovat právě konkrétnímu člověku Ianu Adensamovi, který je kondičním trenérem a zároveň otcem skoro 13 letého Nicholase. Oba jsem poznala v Brně na závodě Universal Run a byla jsem z nich naprosto unešená. Tohle je můj sen – běhat s Viky společně závody. A tak mě zajímalo, jak se tohle podaří a oběma položila pár otázek.Iane, jak jsi přesvědčil syna, aby s Tebou soutěžil?
Ian: Přesvědčování v pravém slova smyslu nebylo potřeba, protože pohyb je přirozenost. Jen je třeba udržovat motivaci a tou může být třeba jen společně strávený čas.
Nicholas: Přesvědčovat mě nikdo nemusel, sport je zábava …. když to taťka nepřehání.
Jak jste se k běhu dostali?
Nicholas: Jak jak? Běhám od té doby, co chodím přece.
Ian: Pohyb miluju od malinka. Organizovaně od 6 let atletiku a většinu života se živím sportem jako kondiční a tenisový trenér.
Jak vám to spolu běhá a co na tom baví?
Nicholas: Běhá se výborně, nejraději mám rychlostní a technické tréninky, kdy pracujeme na došlapu apod.
Ian: Běhá se super a vždy se daří vymyslet trénink tak, abychom se navzájem neomezovali a mohli ze sebe vydat to nejlepší. Na každém tréninku se snažíme najít něco zajímavého, ať je to třeba příroda, památky, lidé, nebo prostě jen téma udýchaných rozhovorů mezi úseky na dráze. Zpestření běžeckých drilů bruslením, házením na koš, cvičením na hrazdách a veškerou možnou další herní aktivitou (včetně sekání dříví je samozřejmost a svým způsobem nutnost z koordinačního a psychického hlediska).
V poslední době si Nicholas chodí zaběhat i sám, čistí si tím hlavu a někdy mi prostě oznámí, že jde, i když máme jít v plánu jiný trénink.
Potom se chlubí tím, jak daleko a kudy běžel, a co po cestě viděl. Tohle je pro mě moc hezký, když mi vykládá, jak viděl zvířata, kde byl jakej šutr, zajímavý stromy, je schopnej popsat cestu neskutečně, i když potom do školy nenapíše slohovku o jiných věcech ani na 3 řádky.
A poslední dotaz, co vy a výživa? Zajímá mě hlavně výživa Nicholase. A je pro Nicholase těžké dodržovat zásady zdravé výživy nebo je má zakořeněné opravdu od plenek.
Ian: Já osobně experimentuju s různými stravovacími režimy od veganství a raw až po vysokoproteinovou živočišnou dietu.
Nicholase jsem vždy formoval pouze svým příkladem a on si vybírá k čemu se prřikloní. Od mala nepije žádné slazené vody a má přirozeně rád zeleninu a ovoce (dokonce i vařenou neslanou brokolici).
V poslední době si bere příklad především podle Scotta Jureka, ale pokud by se chtěl přiklonit k veganství, zdůrazňuji mu, že přestat v teto fázi vývoje jíst maso by nebylo rozumné. Stejně tak to nepřeháníme s laktózou, ale ani mu ji nezakazuji, i když já jedu bez.
Že nejíme pečivo, a to v žádné podobě, je samozřejmostí.
Pro Nicholase není těžké dodržovat tyto zásady, dospěl k tomu příkladem svého okolí.
A co vy a výživové doplňky?
Ian: S těmi zrovna velcí kamarádi nejsme. Ač se to zdá sebevíc divné, pokud jde o mě, dlouhý závody letos půjdu na pohankovým chlebu s rozmixovaným a lehce osoleným avokádem, tatrankách a medu. Pití jedna láhev čistá voda a druhá láhev voda s chia semínkama.
Kluci, moc vám děkuju. Pro mě jste velkou inspirací a opravdu se těším, až se opět potkáme na dalších závodech. Třeba už bok po boku s Viky.
