Vždy jsem byla ambiciózní, ale ne vždy se mi moje sny splnily. Většinou jsem skončila těsně před cílovou páskou. Mnohdy jsem si chybu uvědomila, ale jindy nechápala, proč jsem tak dopadla. Ale občas si člověk přečte něco, co mu dodá sílu pokračovat ve své cestě a přemýšlet o věcech jinak.
Když jsem před více než 10 lety usilovala o to, stát se finalistkou Miss a Mr. Wellness Michala Zimy, který je dnes organizátorem snad největší sportovní akce u nás Reebok Wellness Marathonu, skončila jsem při druhém semifinálovém víkendu, těsně před finálem. Bylo to obrovské zklamání. A tak, když nedlouho po té, přišla „soutěž“ o místo vedoucí obchodního oddělení, udělala jsem všechno pro to, abych zase nepropadla. A ano, já ho dostala.
Jak šel čas, člověk se zase pomalu smiřoval s tím, že končí druhý už bez zbytečných emocí a zbytečného vypětí. Podle tohoto vzorce jsem se chovala až do nedávna, kdy jsem narazila na článek od Jardy Homolky (táty výborného kickboxera Honzy), který se koučingem živí, a mně se rozsvítilo. Můj problém nebyl v tom, že bych na danou věc neměla, ale že automaticky již vhazuju ručník do ringu.
Tenhle článek jsem četla už před tím, než jsem odjížděla na Vltava Run a než se stalo, že jsem se nedostala na výběrové řízení Mattoni Freerun Ambasadorů do Prahy. Historku už znáte: potoky slz, obrovské zklamání a pár dní letargie. Chvíli jsem se trápila proč, když jsem do toho dala všechno a myšlenek, že neuspěju jsem se snažila vyvarovat?
Já vám řeknu proč: protože právě čtete blog nového MATTONI FREERUN AMBASADORA! Ou jeeeee!!!
Je to asi hodina, co mi volali a řekli, že jsem v tom s nimi a že spolu se všemi dalšími kouči můžu rozběhávat Česko! Mám obrovskou radost. Sedím tu, směju se na celé kolo a kdyby můj muž nebyl po noční, tak jsem to vykřičela všem sousedům do oken!
