Jestli jsem si na začátku léta říkala, že máme spoustu času na běhání a sbírání kilometrů do letošní výzvy, tak teď už ten pocit nemám. Mám pocit, že letošní léto mně proteklo pod rukama. Ale ještě máme pár dní na to máknout a dotáhnout naší výzvu k co nejlepšímu výsledku.
Jak to tak vypadá, letošní výzva určitě nepřinese zdaleka tak vysokou sumu jako v předchozích dvou letech. Přemýšlela jsem, jestli jsem mohla udělat něco jinak a líp. Ale spíš mám pocit, že podobných výzev je všude hodně, a tak jsem vděčná alespoň za to, co letos společně Nadaci Leontinka přineseme. Vy všichni, co běháte, máte můj neskutečný obdiv a děkuji vám, že v téhle době nemyslíte jen na sebe. Vnímání světa se poslední dobou zužuje pouze na to, co máme my sami, aniž by nás napadlo se rozhlédnout kolem sebe.
Jsem strašně ráda, i za to málo čtenářů, kteří přišli na naše dvě letní setkání, kdy jsme společně do kasičky naběhali pár kilometrů a korun. Za letošní prázdniny jsem poznala spoustu z vás osobně a přijde mi, že těch osobních setkání je čím dál tím víc. Což je dobře a je to od vás hrozně milí. Potkávat vás a bavit se s vámi mi dává obrovskou chuť se tomuhle všemu věnovat dál, i když bych si to dovedla představit ve větším.
Nicméně, chci napsat ještě jednu věc. Ne, úplně se týká výzvy, ale určitě také určitě patří do kolonky „pomoc“. Víte, neřeknu určitě nic světoborného, když napíšu, že díky blogování si pouštím lidi skoro až k sobě domů. Záleží jen na mně, kam si vás čtenáře pustím. Ale tou pravidelností získávám s vámi vztah. A ten vztah může být tak hluboký, že se ne málo setkávám s tím, že mi píšete soukromně vaše trable. Nijak mě to neobtěžuje, naopak jsem ráda, že mohu pomoci aspoň tím, že napíšu pár slov. A ne nadarmo se říká, že lidé, kteří se nejvíc smějou, jsou ti, co potřebují naši pomoc nejvíce. Myslete na to. A jestli tedy mohu poprosit váš všechny, co letos běháte a pomáháte se mnou Nadaci Leontinka, šlápněte následující dny, které zbývají do konce srpna, ještě do kecek! A jestli je tu někdo, kdo se nepřihlásil a přijde mu to na konci léta trapné, tak nemusí. Udělejte to, registrujte se a věnujte třeba i jedinou korunu.
Z celého srdce vám všem děkuji,
Veronika
Foto: Přemysl Vida