Problém každé ženské – potřebuju zhubnout za každou cenu! Neustále tuhle mantru opakujeme, ať už to opravdu potřebujeme nebo ne. U nás běžců je to o víc aktuální, protože víme, že každé kilo nás neuvěřitelně brzdí a když už jsme se proběhali přes první ufuněné kilometry a trochu se rozběhali, hledáme další „pomůcky“ ke zrychlení.
Ne, nemám za sebou osud korpulentní dámy nebo naopak anorexie. Oboje mi naštěstí minulo a jsem opravdu kolikrát překvapená, kolik mladých dívek se s touto nemocí pralo. Bohužel to opravdu není nemoc jen modelek, ale právě v mnoha případech je to osud obyčejných slečen, do kterých byste to opravdu neřekli. Ale zpátky ke mně a k mé váhové historii.
Ač mnoho maminek bojuje s váhou, já měla to štěstí, že jsem se hned po porodu dostala na váhu, kterou jsem neměla ani před ním a bez jakýchkoliv problémů si ji držela až do 30ky. Po ní to trošku začalo nabývat. Ale velmi nenápadně. Přisuzuji to změně životního stylu – práce z domova, večerní víno s nachos a posilovnu jsem vyměnila za běh. Vím, spousta lidí začíná běhat právě proto, aby zhubli, ale na mě běh v tomto směru úplně nefunguje. Asi běhám moc rychle. (Hurónský smích!) Prostě potřebuju trochu toho železa!
A když už se mi v průběhu těch let podařilo trochu zhubnout, někde jsem je zase brzy nabrala. Prostě nefungovala mi v tomhle ohledu hlava. Ale ruku v ruce s tím, kam se chci letos běžecky posunout, jsem věděla, že musím dostat dolů i těch pár dalších kilo. A tak jsem se opět vrhla na 100% bezlepkovou dietu. Přátelé, když píšu dietu, nemyslím tím bezlepkové hladovění. Rozumíme si? Je pravda, že se snažím bezlepkově jíst i normálně, ale prostě od dob tréninku s Kubou to nebylo úplně tak striktní. A tak jsem se před 14 dny hecla a šla znovu do programu Transformers 42(dále jen Téčka). S hlavou přesvědčenou, že dělám správně a nepochybovala jsem o výsledku. Psala jsem o Téčkách už několikrát na fb, ale i tady na webu. A jak to se mnou tedy vypadá teď?
Přátelé, víc než dobře. Dole mám už 2 kila, břicho splasklo a i můj muž přišel na to, že mám nějaký menší zadek. A to nepočítám, že jsem zase plná energie a nemusím moc řešit, kdy jsem jedla a jestli můžu jít zrovna běhat. Teda když nevypiju půl litru smoothie těsně před během. To se nerozběhává zrovna dobře. Ten progres je vidět už i na mých rukou, které mám normálně dost osvalené. Nicméně není tyhle změny nejsou jen stravováním, ale předchozím posilováním, které ještě zmíním níže.
Má to jedno velké ALE! I přes to, že kila mizí, objevili se noví kámoši. Rozkydlý zadek a celulitida. Ptáte se, jak je to možné? Já vám to tedy povím. Polevila jsem právě v tom posilovacím režimu. Od března, kdy jsem najela zase na striktní běžecký trénink, jsem dle pokynů Terezky (trenérky) posilování musela omezit, abych neměla unavené nohy před náročnými tréninky.
Jenže jak se blíží léto, je nutné máknout právě i na téhle části a tak jsem se rozhodla, že zabojuji. Do sobotního půlmaratonu to už nechám, abych se nezničila. Ale od příštího týdne se zase opřu i do posilování. Do konce současných Téček totiž zbývá 3,5 týdne a tak druhou půlku prostě zatnu zuby a pustím se do toho. Trénink netrénink – souměrná postava patří i k běhu, ne? A sama jsem zvědavá, jak to dopadne. Neříkám, že vám tady hned postnu zrovna svůj zadek, ale určitě se pokusím vám nějak vhodně ukázat, jaké pokroky jste schopni na základě změny ve stravě a bez hladovění dosáhnout během 6ti týdnů.
Takže, když už jsem tady udělala takovou krásnou reklamu, pokud byste chtěli vědět, co všechno od Kuby čekat a třeba se i do dalších Téček přihlásit, tak koukněte sem. Právě probíhá nový nábor! Léto se ještě stihnout dá a běžecká sezóna také teprve začíná. A já budu doufat, že stejně tak, jak jdou kila dolů, půjde dolů i průměrné tempo na kilometr.
Jak jste na tom vy? Posilujete spolu s během a v jaké intenzitě? A jde vám samotným běháním hubnout?
PS: Je tu spousta lidí, kteří Téčka absolvovali nebo právě v programu jedou. Budu tedy ráda, pokud se podělíte i vy o své dojmy.
Foto: Romana Marie Jokelová
