Běhej lesy Lednice

Na letošní Běhej lesy jsem se těšila už od loňského podzimu. Tentokrát to ale nebylo jen na samotný závod, ale i na rozvičky, které jsem organizátorům v rámci letošního ročníku slíbila. 

Už jsem zjistila, že nemá cenu psát sáhodlouhé reporty ke každé zatáčce, a tak raději nasdílím víc fotek a k nim připíšu pár postřehů.

Běhej lesy Lednice mě totálně dostalo a pohltilo. Určitě k tomu přispělo prostředí a počasí, které bylo téméř letní a velký díl na mé náladě měla i Lucka Síbrová. Má staronová kolegyně z Mattoni FreeRun, která narozdíl ode mě rozběhává běžce na Letné. Dost často nás považují za ségry, ale to opravdu nejsme. Celý areál závodu byl dostatečně prostorný pro cca 2000 závodníků, takže jsme se s nikým nemačkali a tím, že jsme přijely brzy, tak jsem si v klidu i vyzvedly startovní čísla, pokecaly s kamarády a s dostatečným předstihnem jsme si naobědvaly. Takže prostě všeobecná pohoda.

Dvě bloncky na tripu. Foto: Lukáš Oujeský

Ve 12.10 jsem měla první rozcvičku s prckama. Poprvé za ten den jsem měla husinu. Jsem zvyklá tohle dělat na našich závodech, ale tady to bylo úplně jiné. Těch dětí tam bylo 300 najednou, což jsem u našich závodů nikdy nezažila, protože vždy jsme rozhýbávali děti po startovních vlnách. No, přiznám se: měla jsem trochu trému. Ale byla to jízda a já to spolu se Super Maxem dala.

Super Max vypadá, že brzy odpadne. Ale dal to bez následků:-D Příště už bude vědět, do čeho jde. Zdroj: Běhej lesy

 

Rozhejbat tohle bylo prostě mega!!! Asi TOP zážitek! Zdroj: Běhej lesy

Druhá rozcvička, ke které jsem přistupovala opravdu zodpovědně a předem jí trénovala, protože byla pro velké běžce, nakonec byla v tandemu s Petrem Vabrouškem. Musím říct, že tady se mi ulevilo. S klidným svědomým jsem Petrovi předala pomyslné rozcvičkové žezlo, aby nadšené a těšící se běžce rozehřál sám. Pro mě to byl opravdu zážitek stát na pódiu s takovou ikonou. A jestli se vám líbí Petrovy kompresky SLS3, stále na ně máte 10% slevu, když Petrovi napíšete, že jste z blogu JMB. Tahle spolupráce na dálku nám už funguje do založení mého blogu, ale teprve v sobotu jsme si podali ruce osobně.

Vyletí ptáček! No, asi takhle nějak vypadala naše rozcvička s Petrem Vabrouškem. Samej úsměv. Zdroj: Běhej lesy

Na vlastní přípravu na závod už moc času nezbylo. Nestihla jsem si ani dojít na záchod, ale doufala jsem jen v dobré. 😀 Do koridoru jsem šla s mnohem lepším pocitem než minulý týden. A taky to podle toho vypadalo. Se startem jsem to rozběhla tak, abych nepřepálila a v tom vedru někde nezkolabovala. Asi na 2. km mě doběhl Radek Milek z Adidas Runners a chtěl si povídat. 😀 Což teda narazil. 😀 (Radku, ještě jednou se omlouvám!) 😀  Já prostě byla v módu #DneskaZkusímJakToběhá po zimní přípravě.

Takže jo. Běhá to. Mám radost, protože síly mám a výsledky tréninků od Marcela Matanina na sobě fakt cítím. Jenže, jak jsem s několika dalšíma holkama shodla, neumím v hlavě zapnout mód dravce, který prodá, to co za zimu nakoupil. Běželo se mi fakt dobře, i přes to, že na 7 km se mi v bodě zabodla jehlička do prstu a já cítila, jak se mi tvoří puchýř. Ale přeci nezastavím, když to běží, že? A taky jsem 2x zvažovala, jestli na chvíli nesejdu z cesty. 😀

Výsledný čas 1:41:32 není tedy nijak z mého pohledu závratný, ale loni bych ho na začátku sezóny asi na pohodu neběžela. A přiznám se, i tak z něj mám radost. 14. z žen je taky slušnej výkon. No, a taky je to letos poprvé, kdy jsem fakt běžela a nezastavovala. Hecovala se s dvěma týpky. Jednomu jsem uběhla na 3. občerstvovačce, druhý mě dal asi kilometr před cílem. Ale o kousíček. 😀 a i tak to bylo super a já odjížděla domů totálně nabitá. A jak říkal jeden můj klient: “Tebe nemám na výkony! Ty jsi moje výstavní skříň.” Takže vlastně všechno, jak má být.

Hrozně dlouho jsem neměla takhle krásný pocit ze závodu a z jeho atmosféry. Většinou cestou domů usínám, ale tady jsem prostě byla jako neřízená střela. Voči jako sůva a energie za tři. A už teď se strašně těším na Karlštejn. Kde i přes to, že to budou kopce a nic než kopce se pokusím hecnout zase o něco víc než v sobotu v Lednici.

A jak jste si užili Lednici vy?

 

Jo, a ještě musím zmínit jednu věc, co mě dostala. Byl to tenhle balíček se semínky stromů, které si můžete zasadit doma a tím pomoci přírodě. To jsou prostě nápady, které se cení.

Zdroj: Běhej lesy

 

 

 

 

Categories:

ZÁVODY

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *