Uklidnění pro všechny nezávodící běžce

Jak takhle poslední dobou brouzdám po internetu, tak si přijdu, že můj průměrně jeden závod v měsíci je vlastně jen výsměchem všem těm vymetačům závodů a donutilo mě to zamyslet se nad tím, jestli bych s tím neměla něco udělat a nepřihlásit se na nějaký další závod. Znáte to ze svého běžeckého okolí jistě všichni, že na otázku, co budeš dělat tento víkend, přijde briskní odpověď, že závodit. A když se naopak někdo zeptá vás, tak stojíte jako tvrdé Y, protože víte, že kromě jiného také „musíte“ trávit čas se svou rodinou, občas něco uklidit nebo se prostě jen tak chcete natáhnout na zahradě.

A pak přijde rána! Otevřete právě třeba facebook a zjistíte, že vaše sociálně-běžecké vyžití je skoro na nule.

Ale je to opravdu to, po čem v tuhle chvíli toužím? Nevím, jak to máte vy, a možná to u mě přišlo s věkem, ale už jsou dávno pryč časy, kdy jsem musela být na každém večírku a na každé akci. A teď asi i na každém závodě. Vybírám si, kam mé závodní kroky povedou a kolik času mi „to“ kolem zabere. Jestli, když pojedu na závod na druhou stranu republiky, jestli tam je i něco, s čím bych tuhle akci mohla spojit, čím bych potěšila i ostatní členy rodiny.

Jsem běžec tělem i duší (teda asi spíš jen duší, protože tělo běžce vypadá trochu jinak), ale jsem i neuvěřitelně šťastná, když můžu strávit jeden víkend v měsící v klidu doma. Jít si ráno zaběhat „jen tak“ a pak se věnovat i běžným věcem. Vzít si knížku, zahrát si s Viky línej tenis, vyplejt zeleninovej záhon a pak si třeba v klidu vypít skleničku vína spolu s kamarády. Zdá se vám to trochu mimo? 🙂

Ano, stále mám ráda atmosféru závodů. Miluju tam potkávat vás známé a kamarády, ale tím jak je můj život prakticky jako neřízená a hlavně nezastavitelná střela, tak mám teď pocit, že musím ubrat nohu z plynu. Tak se chci zeptat i vás, máte to taky tak nebo jsem jen začala brzdit ten kolotoč kolem sebe sama?

PS: Víte, co je nejhorší na tom napsat podobný článek, že obratem určitě přijde něco (výzva/cokoliv), čím tohle všechno popřu. Takových věci se mi prostě stávají.

 

 

Kategorie:

OSOBNÍ

4 komentáře

  • Kateřina Galisová

    9.7.201710:26 Reply to Kateřina

    souhlasím i s tím komentářem, článek mě potěšil. Katka

    • mm
      Veronika Šimáčková

      10.7.201712:32 Reply to Veronika

      Díky, jsem ráda, že to nemám jenom já!

  • hana.petruchova

    9.7.20178:14 Reply to hana.petruchova

    Mám to úplně stejně. Nastal čas, kdy jsem zjistila, že nemusím být všude a dělat úplně všechno. Závody si vybírám, mám ráda ty menší, kde je cítit přátelská atmosféra, pocit, že jsem tam vítaná a mám si s ostatními co říct, další si vybírám podle vzdálenosti a zajímavé lokality. Na druhou stranu miluju chvíle doma na zahradě, vrtat se v kytičkách, válet se na sluníčku, relaxovat s knížkou, vycházkovat s pejskem a být jen sama se sebou. Kamarádka to nazvala „objevení nirvány“…..stav, kdy si člověk vystačí jen sám se sebou a je spokojený. A já přesně tohle prožívám 🙂

    • mm
      Veronika Šimáčková

      10.7.201712:32 Reply to Veronika

      Hani, prostě člověk není stroj a občas musí zbrzdit. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *