Když bych měla jedním slovem shrnout trénink v minulém týdnu, tak řeknu fakt maso. Svalová horečka, kterou už jsem nečekala, mně opět přesvědčila, že mám na čem makat.
Jak jsem se minulou sobotu přesvědčila na RedBull 400, i nohy, mají své limity a tak se Kuba rozhodl, že s tím začne hned na pondělním tréninku něco dělat. Jako skoro před každým tréninkem jsme si dali pár kiláčků na zahřátí v nedalekém Prokopáku a pak Kuba dostal super nápad, že si dáme 300ku. Tzn. tři super cviky po 100 opakováních! Ani si nepamatuju, co všechno jsme dělali, ale TGUčko (turkish get up) snad zvládnu už i ze spaní. Po tomhle 4 hodinovém tréninku jsem šla spráskaná domů tak, že mně litovala i místní fitnessová elita.
A následovalo úterý, které se neslo v podobném duchu. Sice si odpustil počítání do sta, ale i z úterního tréninku si mé chatrné tělo odneslo šrámy na duši. V noci z úterý na středu jsem toho moc nenaspala a moje tělo žádalo o pauzu. V noci jsem se nemohla přetočit z jednoho boku na druhý a bolely mně snad i prsty na nohou. Poprvé jsem zvažovala, že trénink vzdám, že ho vypustím. I můj muž mně přesvědčoval, že takhle to dlouho nevydržím. Ale když ráno zazvonil budík, sebrala jsem poslední morální síly a šla.
I na Kubu byl hrozný pohled. Prvních 45 minut jsme odhazovali jedno nářadí za druhým a zkoušeli, co vůbec můžeme dělat. Nevím, kde jsme to vzali, ale pak jsme si prostě řekli, že když už tam jsme, tak do toho dáme všechno. 100 shybů, nějaké břicho, přítahy na TRX, atp. A na závěr toho všeho šplh. Já ani jednou nevyšplhala nahoru, za to dolů mi to sklouzlo tak, že jsem si spálila prsty na rukou. Nicméně pozoroval nás klučina, který přišel a řekl hlášku, kterou jsme později vytesali do fitnessových análů: „Můžu to taky zkusit?“ Asi si dovedete představit, co následovalo. Kluk si sednul na zadek, chytil se lana a ladně bez nohou vyšplhal až na horu a zase dolů. Málem jsem se rozbrečela. Ale smíchy! („Můžu si to taky vyzkoušet!“)
Na další dny jsem už dostala volno. Kuba to vydával za regeneraci před ARMY RUNem, ale bůh ví, jestli mě už neměl plné zuby! 😀 Takže jedeme dál, už zbývá něco málo přes měsíc a je na čase zase pořádně běhat!
