Už jste někdy rozbalovali balíček ponožek a měli jste pocit, jako když rozbalujete nový iPhone? Tak takhle na mě působilo balení Skinnersek, které mám spolu s mojí Viky možnost testovat již od konce září. Krásná jednoduchá krabice, ve které najdete látkový pytlíček a v něm pár ručně vyráběných ponožko bot Skinners.
Někdy koncem září jsme já i Viky dostaly svůj první pár ponožkobot Skinners. Viky nadšená, jako z čehokoliv, co ji mí partneři pošlou. Já jsem jim dala trochu času. Chtěla jsem vědět, jak si na tuhle „novinku“, kterou spoustu lidí chválí, zvyknu.
Skinnersky jsem zaznamenala již dávno před tím, než mi balíček přišel a upřímně mě to docela mrzelo, že jsem se k nim dostala až tak pozdě. Nicméně o to víc jsem si mohla dopředu od ostatních uživatelů zjistit, co na ně říkají, na co se při testu zaměřit a kdo je hlavní cílová skupina. Z mého soukromého pohledu je ocení hlavně ti, kteří koketují s boso během, ale ještě si na něj netroufají, nebo ti, kteří milují barefoot a hledají k němu alternativu. A i když ani do jedné skupiny nepatřím, nikde není psáno, že nemůžu být zvědavá a nemůžu jejich kvalitu ocenit.
Láska na první pohled z toho sice nebyla, ale na dotek to už bylo jiné kafe. Právě podrážka je na dotek i na pohled dost podobná tartanu. Ale narozdíl od něj je měkká a opravdu kopíruje vaše chodidlo. Po nasazení se stává vaší druhou kůží. Pokud zvolíte vhodnou velikost (je důležité se opravdu držet dle tabulek), budete překvapeni, jak narozdíl od bot nikde netlačí a jak jsou vaše nohy volné. Vrchní část je vyrobena z úpletoviny, díky níž jsou vzdušné a noha se v nich ani v zimě, kdy je možné do nich nazout i normální ponožky, nepotí.
Upřímně nejsem žádný vyznavač chození bosky po ulicích nebo po obchoďácích. A už vůbec nejsem milovník dlouhých boso běhů, ať už po lesích a po dlažebních kostkách. Ale dokážu ocenit zdravotní aspekty chůze naboso. I tak ale miluju letní nebo i podzimní dny, kdy mě tráva šimrá na chodidlech a můžu cítit spojení se zemí. Jenže tohle si těžko dopřeje někdo v lese, kde je spousta jehličí a jiných kousků větví, které jen čekají na to, až se vám zabodnou do chodidla, abyste mohli bolestí vypísknout. A právě na tohle jsou tu pro mě Skinnersky. Spodní materiál vás totiž skvěle podrží, nepustí skoro žádný materiál dovnitř a když přestanete myslet na to, že chůze v nich vypadá, jakobyste opravdu chodili bosi, tak v nich přirozeně posílíte i klenbu.
Mé první kroky v nich byly dost opatrné. Ale postupně jsem si zvykala, že i přes měkkou podrážku, můžu šlápnout kamkoliv. Chodila jsem po strništi i po kamenech, v lese i na asfaltu. Všude bez jediného problému. Jediné, co vám Skinnersky nezaručí, je měkký došlap. O ten se musíte postarat vy sami správnou běžeckou, respektive chodeckou, technikou.
Dá se v nich tedy běhat?
Ano, dá. Ale pokud ještě s boso během nemáte zkušenosti, buďte opatrní a přistupujte k tomu s rozumem. Trend ala africký křovák totiž není pro každého. Pokud tedy s běháním naboso, respektive ve Skinnerskách začínáte, dejte tomu čas. Začněte krátkou chůzí, aby i vaše noha měla čas na adaptaci a svaly na chodidle se mohly zpevnit. Choďte v nich zprvu hlavně na měkkém povrchu a vyhýbejte se afaltu, který zároveň zkracuje jejich životnost. Postupně v nich zkoušejte běhat a zvyšujte objemy.
Zároveň znovu zmiňuji, že já sama nejsem zastáncem dálkového boso běhu. Takový běh může v mnohém uškodit a to obzvlášť v případě, že nemáte zdravá chodidla nebo již nyní trpíte při běhu bolestmi. Je mylné se domnívat, že samotný bosoběh vám od bolestí pomůže. Ale jsem určitě pro, abyste svá chodidla naopak postupně učili, jak mají fungovat a posilovali právě bosou chůzi nebo ve Skinnerskách.
Mně samotnou v nich tedy asi často neuvidíte běhat, ale určitě mě v nich uvidíte na józe, v posilovně nebo tam, kde je kluzký povrch. Materiál podrážky je tožiž na kluzký povrch jako dělaný. Skinnersky jsou opravdu příjemné a hlavně dávají mým nohám volnost, při kterém nejsou nijak svazovány.
Nedávno jsem i na stránkách Skinners odpovídala na dotaz, jestli v nich je v zimě chladno. Výrobce sám uvádí, že do nich stačí vzít ponožky. No, za mě tedy ani ponožky nepomohly a po cca půl hodině pobíhání po sněhu, jsem se těšila do bot. Ale věřím, že i tady je to o zvyku a že postupným otužováním nohou, se dá zvyknout na jejich nošení i v chladném počasí.
Udržba Skinnersek je jednoduchá a víceméně stejná jako u ponožek. Stačí, když je buď po každém použití propláchnete pod tekoucí vodou nebo je hodíte do pračky na nízkou teplotu a malé otáčky.
Foto: Romana Marie Jokelová