Už minimálně půl roku mám v šuplíku článek na téma běh s dětmi. Ale stále jsem si nebyla jistá tím, jak s ním naložit. Naštěstí v posledních pár dnech jsem dostala slušnou nálož informací, o které bych se s vámi všemi ráda podělila a třeba někomu budou k dobru. Mám kolem sebe spoustu dětí a hlavně spoustu dospělých, kteří pomalu ale jistě propadají běhu, ale stále dokola řeší, jak je to s běháním u těch nejmenších. A tak jsem začala shánět informace, kde se dalo. A jak tomu tak bývá, některé informace přišly tak nějak samy ke mně. Stejně jako pozvání na včerejší přednášku v Running Mallu na téma Jak běhat s dětmi, kde byl mimo jiné hostem i pan Petr Havlíček.
Začnu asi jeho slovy, že s během bychom u dětí měli začít co nejdřív. A když píšu co nejdřív, myslím opravdu jakmile začnou dělat první krůčky. Samozřejmě, že ze začátku formou hry. Tím jim vypěstujeme zdravý návyk, díky kterému v dospělosti budou k běhu hledat snadněji cestu.
Další a velice často omílanou otázkou je, kolik toho vlastně naše díte může naběhat? Sama za sebe říkám, že mnoho. Je tu sice aspekt, že u dětí se záměrně vyhýbáme vysoko intenzivním cvičením, ale pravdou je, že samotné dítě se ani do této intenzity nedostane. Zároveň si všimněte, že dítě, se kterým půjdete běhat, nemá v hlavě dané, že teď musí uběhnout třeba 3 km. Ono prostě běží, a když už nemůže, tak zastaví a pak zase běží. A tak je to správně. Dejte tedy svému dítěti místo vašich cílů prostor k tomu, aby se rozhodlo samo, jakou „tréninkovou dávku“ si nastolí. Na rozdíl od různých atletických skupin máme my rodiče tu krásnou příležitost, věnovat se pouze jednomu dítěti (případně vlastním dětem) a nenutit je k výkonům za pomoci stopek a píšťalek.
Tudíž, jediné, co můžeme našim dětem v rámci běhání, je náš čas. Tady si sypu popel na hlavu, jelikož kolikrát upřednostňuji vlastní trénink před během s mojí Viktorkou, i když už kolikrát projevila zájem se mnou jít běhat. Mám na to šílenou větu (zní totiž šíleně, když ji takhle veřejně píšu): „To bys neuběhla!“ A s tímhle musím něco udělat. Protože brzy se mi může stát, že až budu chtít já nebo až jí načapu s prvním cigárem v puse, se mi dostane odpovědi, že na to jsem měla myslet dřív.
Ještě mám pár ohledně jídelníčku a jeden příklad za všechny – společně závodící rodiče s dětmi. Ale o tom zase příští úterý. A jestli vás něco v souvislosti s dětmi zajímá, klidně pište na můj email a já se do dotazů pustím v příštích článcích.
