Včera jsme si volaly s Barborka On The Run a mimo jiné řešily, jak jsme některé dny líné. Jak se nemůžeme dokopat třeba k práci a že nám vlastně vyhovují dny, kdy máme tolik práce, že nevíme, jak zastavit. Tyhle dny jsou pro nás pak velmi produktivní, protože člověk jede na plné obrátky a nekouká vpravo ani vlevo.
Ale pak jsou dny, kdy má člověk pocit, že práci zvládne levou zadní a tak nějak to nechá plynout, až se svou leností dostane opět do stavu, kdy neví, na čem začít pracovat dřív.
A jelikož jsem měla včera dost času o tomhle tématu přemýšlet cestou na SPORTKLINIK, uvědomila jsem si, jak se v situaci, kdy se mi nechce pracovat nebo cvičit, dělám já a pro vás to sepsala. Budu ráda, když naopak přidáte vaše tipy, jak s leností bojujete vy.
Můj diář je neustále zaplněný a já miluju si psát veškeré úkoly a následně si je odškrtávat. Miluju, když si dám nějaké předsevzetí a zase si odškrtávám dny, které jsem aktivitu splnila. Ale už jsem se i naučila nedělat si hlavu ze dnů, kdy to nevyšlo. Z jakéhokoliv důvodu. Stejně tak to zkuste brát i vy a nenadávat si za to, jak jste neschopní, když ostatní to zvládnou. Nebojte se, i ostatní mají dny, kdy selhávají.
Mám kamarádku, která řídí svůj pracovní měsíc dle cyklu a na jednu stranu se jí nedivím. Já už bezpečně poznám, kdy mají mé dny přijít a rovnou hlásím, že ten den se mnou moc srandy nebude…
Ale někdy to nemusí být cyklus a na nás dopadne únava, nebo jsme prostě jen líní. Anebo se nám nechce do daného úkolu. V našich představách může být daný úkol příliš těžký, nebo si myslíme, že je časově náročný. A tak ho pořád odkládáme na dobu, kdy budeme mít lepší den nebo na vhodnou chvíli.
Když na mě nějaká taková nálada padne, je otázkou, jak moc je nutné tento úkol okamžitě vyřešit. Někdy musím jít na sílu. Stejně ale nakonec z 90% zjistím, že jsem se z něj měla strach zbytečně a že to šlo líp než jsem si to představovala.
Pak jsou ale dny, kdy si prostě můžu dovolit prokrastinovat a prostě úkol odložím. Tohle ale dělám nerada. Mám pak pocit, že jsem ten den promarnila a okradla tím o čas nejen sebe, ale i rodinu.
Ale co na mě funguje 100%, tak to je, že prostě začnu úkolem, na který se těším. Tím se dostanu do klasického flow, tedy stavu, kdy pracuji, aniž bych o tom věděla, a přestanu vnímat čas a navazuji jeden úkol za druhým až se dostanu i k tomu, který jsem odkládala.
A tu poslední formu můžeme praktivovat i s během. Občas jsou prostě dny, kdy se nám nechce běhat. A tak buď to můžeme zkusit a třeba to rozběháme, nebo si místo běhu můžeme dát hodinku na bruslích, na kole anebo se uvolnit při józe. Vždyť je to přeci jedno! Sport je pro nás zábava a pokud chceme, aby nás nepřestal bavit a aby naše tělo bylo dlouho zdravé, je dobré se neupínat jen na jedno sportovní odvětví a s čistým svědomím si říct, že pořád je lepší strávit hodinku na bruslích, než se na cvičení vykašlat úplně.
Jak bojujete s leností vy a míváte výčitky, když se vám nepodaří splnit vše, co jste si ten den předsevzali?
