Poslední dobou blog zanedbávám a mé pravidelné články se staly spíš velmi nepravidelné. Přijde mi, že se se mnou toho děje víc, než jsem sama schopná unést. Ale v dobrém slova smyslu. Má cesta na Olymp totiž dostává poslední dobou i jiné rozměry. Těch vrcholů totiž dosahuji poslední dobou mnohem víc. A já si myslím, že za to vděčím vlastně i tak trochu běhu.
Co se děje? Myslím, že jsem našla štěstí. Neválelo se někde u škarpy, ale měla jsem ho přímo před sebou a já si to snad teprve nyní uvědomila 😀 Poslední dobou jsem hrozně melancholická a pohled na mou dceru ve mě vzbuzuje naprosté blaho. Nejraději bych zastavila čas, aby mi nemohla vyrůst, ale zároveň ho posunula na 8. května, kdy doběhnu svůj první maraton, své závodní ambice pověsím na chvíli na hřebíček. Budu běhat zase jen tak pro radost a víkendy budou patřit zase rodině. Těším se.
Práce. Dalším takovým zlomovým bodem je má práce. Práce, kterou dělám 12 let, a která mě po celou dobu baví. Jenže jak to bývá se vším, tak občas máte tendence přemýšlet, jestli by nebylo lepší dělat něco jiného. Většinou mě tyhle stavy napadají kolem Vánoc, kdy nevím, kde mi hlava stojí a každý potřebuje všechno a hned. Jenže tentokrát se mě tenhle stav držel delší dobu, skoro dva roky. Během dvou let, kdy jsem spoustu úkonů přenechala asistence, jsem ztratila povědomí, co všechno člověk musí dělat a že o tu svojí zahrádku se člověk musí starat. Ztratila jsem to nadšení a dělala jen nezbytně nutné věci. Ale v říjnu se to s jejím odchodem změnilo. Opět jsem byla nucená se do práce ponořit a mě to bohužel opět pohltilo. Vidím, jak mi fotografie baví a jak skvělí lidé se v tomto oboru pohybují, viz Romča Jokelová, která se pasovala do role mé osobní fotografky. Mám radost, že můžu dělat práci, která mě baví a ve které vidím smysl. Vymýšlím nové projekty a mám ohromnou radost z každé nové dobré zprávy. Ale zabírá to čas. Čas, který bych kolikrát mohla věnovat blogu a psaním článků pro Vás. A že nápady na ně teď chodí skoro samy. Ale nebojte, články budou. Jen si asi na spoustu z nich budete muset počkat až to tempo povolí. Kdy to bude? Čtěte dál…
S během jsem na tom podobně. Po několika týdnech, kdy jsem řešila krizi a obrovskou nechuť k běhání, jsem zpátky. Zpátky v psychické pohodě. Potvrdilo se mi to na sobotním závodě „Přes ty tydýty“. Strašně jsem si tenhle běh užila. Ani jednou jsem si nepřipustila, že bych nedoběhla (jo, nedoběhnout 6km by bylo vážně napováženou), nebo že poběžím špatně. Běžela jsem prostě podle sebe. Dokonce až tak, že jsem poslední kilometr přidala a cílovou rovinku si dala sprintem. Nebo jsem si tak aspoň přišla. Prostě já ty finiše miluju!!! V tu chvíli vím, že to mám za sebou, a že si takovou poslední parádičku můžu dovolit. A stejně tak poběžím maraton. S nadšením a vědomím, že i když je to závod, tak se nic nestane ani tehdy, když nevyhraju sama nad sebou.
Prostě a jednoduše moje cesta na Olymp začíná mít naprosto jiný rozměr. Moje cesta na Olymp má možná být cestou poznání sebe samé. Od začátku roku jsem si řekla, že nebudu řešit věci, které nestíhám. Ale s ohledem s přípravou na maraton to není zas až tak jednoduché, protože tréninky mi zaberou spoustu času. Naštěstí vím, že to už brzy skončí a já se budu moct svobodně rozmyslet, jestli to sluníčko je důvodem k tomu nazout kecky a jít běhat, nebo nazout kecky a jít si zaběhat třeba s Viky. A nebo prostě s sebou plácnout na zahradě a nedělat vůbec nic.
Pro ty, co zajímá, jak to mám tenhle týden s tréninkem, tak přináším svůj plán. Tenhle týden je o něco volnější. Ale i tak mám co dělat, abych se neuhnala 🙂
PONDĚLÍ 21.3.
Běh s ambasadory – 5-10 km (regenerační běh)
ÚTERÝ 22.3.
free
STŘEDA 23.3.
R:2 km, R:5’, ABC, R:50m, 60m, 70m, 80m
Hl. část: 2x 5x 0,5 km (Tempo 4:20) Time 2:10
IO: 2’
IOSERIE: 5’
V:1-2 km, statický strečink
ČTVRTEK 24.3.
Klus 10km Tempo PP
PÁTEK 25.3.
Free
SOBOTA 26.3.
Dlouhý běh 30 km PP
NEDĚLE 27.3.
free