Třetí týden v mé cestě na Olymp přinesl lehký zvrat. Tenhle zvrat ovlivnil můj trénink a je otázkou, jak velký vliv to bude mít na můj další výkon.
Minulý týden jsem jela jako o život. Tréninky mě bavily a musím říct, že i šly. Bohužel ve čtvrtek pří ranní fázi, kdy jsem měla v plánu intervaly, se stalo něco, co jsem do té doby vídala jen na běžeckých diskuzních fórech. Začala mě dost bolet achilovka. Přišlo to z ničeho nic. Bez jakýchkoliv příznaků a v průběhu běhu, při posledním intervalu. Ten jsem dala ještě bez úlevy, ale výklus domů jsem už levé noze dost ulevovala.
Naštěstí díky bolesti kolene, která byla možná jediným příznakem nadcházejícího problému, jsem byla na pátek objednaná k primáři na ortopedii. Okamžitě diagnostikoval zánět achilovky a jako odměnu jsem dostala opich. Zároveň jsem mu řekla o vleklém problému se spodní patou, kdy na základě pár bolestivých hmatů diagnostikoval podezření na plantární fascitidu. Žádné dobré zprávy, ale vypadal, že chápe, že sportovci jsou kategorií sami o sobě, kterým prostě nemůže říct, že teď nebudou vůbec nic dělat a na atletiku budou koukat max. z gauče. A tak mě s prosbou v očích řekl, ať to vydržím bez běhu alespoň týden a s patou mi poslal na rentgen.
Od pátku tedy vegetím a neběhám. Mám moře času na protahování a samozřejmě na rodinu, která si snad tohle moje první opravdové zranění přála. Nevím, ale od tréninku na šampionát ve Spartan Race mám pocit, že zažívám dosud nepoznané. Bolesti čehokoliv. Nikdy jsem nebyla člověk podléhající bolestem, ale od té doby neuplyne 14 dní, co by mě něco netrápilo. Sice chvilkově, ale prostě bolí. Ať už je to rameno nebo bedra.
Během posledních dnů tedy pouze sleduji vaše výsledky v rámci Listopadové zahřívačky a všem vám moc fandím, ale zároveň závidím. Vidím, jaké děláte pokroky, jak postupně pokořujete 50% hranice vašich cílů a jsem na vás pyšná. Občas duševně bojuji s těmi, kteří najednou zvyšují svůj původní limit, ale pak si říkám, že o tom výzvy jsou. Neustále překonávat své limity. A když tedy zjistíte, že váš limit byl nízký, neváháte si říct o víc. Děkuji tedy za to, že tohle všechno překonáváte a běháte!
Co se tedy týče maratonského tréninkového plánu, pro ty, kteří se mnou běhají, mám smutnou informaci, že tento týden nový plán nebude. Zopakujte si trénink z minulého týdne, jen případně přidejte na kilometráži o víkendu. A hlavně, dávejte na sebe pozor, abychom se v tom květnu všichni sešli na startu Volkswagen Maraton Praha.
Foto od Romana Marie Jokelová.
Oblečení zapůjčilo Kilpi.
