Jak mnozí víte, jsem ve fázi, kdy místo běhu jezdím na kole. Ne dobrovolně, ale neumožňuje mi to můj zdravotní stav. A tak objevuji krásy našeho okolí na kolech, které mi díky spolupráci již skoro rok půjčuje Ski and Bike Kunratice. Tentokrát se mi do rukou dostalo kolo Rockmachine Gravel Ride 500.

Z tohohle kola jsem byla nadšená už ve chvíli, kdy mi Láďa posílal odkaz. Již na pohled je to kolo, které se líbí. A zklamaná jsem nebyla ani z jízdních vlastností. Nutno ale podotknout: nejsem žádný profi cyklista a mé hodnocení je velmi subjektivní. Jezdím bez nášlapů (do teď jsem na kole najezdila za rok max. 100 km, za to mám doma asi milion běžeckých bot…) a bez plen v kalhotách. Jsem prostě běžec, který byl nucený přesedlat na kolo.

Než se dostanu k tomu, co mi na kole bavilo a co jsem naopak vnímala jako hendikep, tak bych chtěla napsat, že kvůli výše zmiňovanému stavu (pokud by vás to zajímalo, mám vyhřezlou plotýnku, která při běhu způsobuje vystřelující bolest až do lýtka) nemohu jezdit ani větší objemy. Mám doporučeno se držet někde do 30 km. Ale upřímně: stejně jsem ve stavu, kdy bych tuhle vzdálenost raději běžela, než ji jela na kole.

Ale teď už ke kolu. První jízdy byly dost opatrné. Bolel mě zadek a chvíli mi trvalo, než se mi otlačily dlaně. Každopádně mě to bavilo. Najednou jsem si přišla jako “cyklista”. Ono to totiž najednou jelo! Tedy hlavně po silnici. Najednou stálo za to přehazovat a já se nenadřela jako při nucených pracích. Skvělé! I tak jsem ale jezdila domů unavená a opravdu vyšťavená.

Na silnici jezdil Gravel velmi svižně. I já se snažila kolo rozšlapat, co to šlo a možná na mě mohl být v takových případech i úsměvný pohled. Kde jsem trošku měla problém, byly lesní cesty, na kterých byly kořeny. Kolo nemá odpružení, a tak jsem si kolikrát přišla jak naklepané řízky. Ale tak nepředpokládám, že by člověk s gravelem jezdil do hlubokých lesů a čas od času kořen člověk přežije.

Pedály mi kluci ve Ski and Bike dali plastové a široké. Prý aby se mi dobře šlapalo. A taky, že jo! Na svém kole mám kovové pedály, u kterých mám občas pocit, že se mi při mohutném dupání vrývají do podrážky. Tady tohle odpadlo a zároveň jsem měla pocit takové měkkosti.

Vrátit tohle kolo se mi nechtělo. Zvykla jsem si na něj za těch 14 dní rychle a návrat k mému byl takový pád do propasti. Bavil mě design, bavila mě jeho dravost a hlavně jsem se na něm cítila fakt dobře. Dovedu si představit jezdit na tomhle kole mnohem dál, než nyní můžu a asi bych tak brzy i přes zákaz učinila. Tak snad zase brzy bude možnost si projet něco dalšího. Já osobně bych nyní chtěla zkusit kolo na singletrail. Ten mě láká už docela dlouho.

Pokud byste měli dotazy, klidně se ptejte pod článkem. Možná jsem jako cyklo-lama zapomněla napsat něco, co by vás zajímalo a co nebudu vědět, na to se zeptám. A pro všechny, kteří zvažujete koupit nové kolo, nechat si udělat servis nebo si prostě něco na prodejně koupit, mám slevu 15% (skoro na všechno) po přidání kódu: JMB15

 

Sdílet na Facebooku

Dej o tomhle článku vědět i svým přátelům na Facebooku.