Jak se běží pro trifektu – 1. část

Nejela jsem samozřejmě sama, ale s kamarády: Honzou a Honzou. Už když jsem nasedla do auta, věděla jsem, že to bude jízda. A když jsme na poslední české benzínce otevírali láhev skvělého červeného (rozlévaného do plastového kelímku) a plechovky piva, jen jsem doufala, že si to ráno nebudu vyčítat. Nebudu kecat a přiznám se, že ráno nebylo úplně ideální. Bolela mi trochu hlava, ale já tam jela pro trifektu. Na lítost nebyl čas. Ve 12 jsem byla na startu a díky rozcvičce už pěkně zabahněná.

Hned na začátek jsme si vyběhli takovou naší Sněžku, kdy asi tak 200 m pod vrcholem jsme dostali asi 15 kilový pytel na záda a pěkně jsme si to vyšlápli až na vrchol. Zde jsem poprvé hrabala na dno svých sil, což se později několikrát opakovalo, i když bych asi měla říct, že od půlky trati až do takového 16 km jsem bojovala soustavně.

Kdo Spartan Race nezná, jedná se závod, kdy běh střídají různé a různě těžké překážky. Když překážku nedáte, následuje trest – 30 angličáků. A já si jich na trati dala 90. Všechny pěkně poctivě! Celý závod, který oficiálně měřil 22,6 km jsem dala za 4:48:55 hod a nakonec jsem se i přes všechno umístila do půlky startovní listiny, jak jsem si původně předsevzala. Jediné, co jsem neodhadla byl můj čas. Myslela jsem, že vše zvládnu do 4 hodin – pěkně jsem se přepočítala. Budiž mi k dobru, že dle Honzy a Honzy to byla těžší trasa než loni. Takže jediné obrovské zklamání přišlo v cíli, kdy nás místo medailí přivítali pouze plácnutím. Pořadatel nezvládl organizaci a většina běžců tedy odcházela bez zelené medaile za zvládnutí závodu a někteří, stejně jako já, i bez výše zmiňované trifekty.

Zítra vám napíšu ale i jiné dojmy ze závodu a dostaneme se i k tomu slovo fair-play, které i při takových závodech některým závodníkům vůbec nic neříká!!!

Dnes naběháno: zatím nula
Zbývá: 129,61 km

Níže se můžete podívat na oficiální video z předešlého závodu na Klínovci, kde v čase 1:56 se objevím na sekundu i já.