Pomalu se blíží začátek mé letošní běžecké „závodní“ sezóny. A na tu letošní se opravdu těším. Bude zase trochu jiná – nová. Budu běhat v lesích. Budu totiž běhat hlavně Běhej lesy.
Letošní sezónu jsem měla začít už dvakrát. Nejdřív na Jizerské 50 a později na závodě u nás v Kladně. Jenže osud chtěl, abych si ještě chvíli počkala. A tak čekám a ladím. A na co vlastně ladím?
Letošní rok bude díky Běhej lesy jiný. Zatím nebudu prozrazovat podrobnosti, ale já se opravdu těším. Můj cíl na letošek je totiž jasný. Chtěla bych zrychlit na půlmaratonech a k tomu mi tyhle Běhej lesy závody v kopcích mohou pomoci. A vlastně mám ještě jeden cíl – letos uběhnout Jizerská 50 RUN. Jasně, je tu spousta borců, kteří to zvládnou rychleji a bez toho, aniž by o tom museli psát. Ale já bych chtěla, aby si o tom přečetli Ti, kteří si zatím moc nevěří, ale třeba o tom uvažují. Jasně, každý závod se dá nějak dotáhnout do konce, ale já nechci ten závod odejít. Chci ho opravdu odběhnout a podpořit dodat sebevědomí i těm, kteří se stále ještě odhodlávají. Chtěla bych. abyste si uvědomili, že odběhnout 50km se dá i s tréninkem, který vás nesedře z kůže a nezabere čas podobný částečnému úvazku. Každý měsíc vám tedy napíšu pár řádek, jak pokračuju a jak vypadají mé tréninky.
Jak víte, už nějaký týden trénuju pod vedením Marcela Matanina a musím vám přiznat, že je to skvělé. Marcel velmi efektivně dávkuje tréninkové jednotky tak, aniž bych měla pocit, že se z toho zblázním. Jasně, jsou dny, kdy prostě stresuju, kam ten tréninku narvu, ale většinou se mi povede to nějak udělat.
I v únoru tomu nebylo jinak. Z 16 tréninkových jednotek jsem neodběhla jen 2. Snažím se odběhat všechno, protože psát Marcelovi do reportu áčko, je možná horší než odběhat trénink intervalů.
Každopádně můj trénink má pevný řád. Úterky a pátky mám klus většinou v tempu někde mezi 5:15 nebo 5:30. Ty miluju. U nich si pouštím většinou audioknihy a relaxuju. Středy jsou o morálu, tedy o intervalech. Ty musím odběhat hned ráno, protože pak je těžko dostávám do denního harmonogramu. Jo, a kdybyste to nevěděli, intervaly bolí. Proto se na ně nikdy moc netěším. Ale na druhou stranu, když se mi podaří, odcházím z tréninku fakt vyhajpovaná a mám radost, že mi to tak pěkně jde. Na nich vždycky poznám, v jakém stavu jsem. I psychickém. 😀 Hlava je u nich totiž nejdůležitější. V únoru se intervalové jednotky prodloužily a zrychlily. Kolikrát nevím, jestli přemlouvám víc hlavu, nebo tělo. Ale pak u mě nastupuje motivace: myslím hlavně na to, proč to dělám. Že to nedělám pro Marcela, abych mu mohla poslat odfajfkovaný trénink, ale pro sebe. Že jen já chci být rychlejší a že komukoliv jinému je fakt jedno, jestli budu nebo běhat jako střela nebo pes s amputovanejma nohama. A tak zatnu zuby a mrskám nohama až do poslední metru.
Hodně oblíbenou tréninkovou jednotkou jsou dlouhé víkendové běhy. Těm říkám běhy za odměnu. V únoru jsme se dostali už na trasy kolem 30 km a to se panečku poznává okolí. Jen by se už mohlo oteplit.
A s teplotama v únoru se sluší napsat, že únor na ně byl fakt extrémní. Ale i přes to jsem oddřela, co se dalo. Jen jedny intervaly jsme s Marcelem vyměnili za fartlek v průměrném tempu 5:00.
Takže za mě byl únor fakt super. Sama na sobě cítím, jak moc se posouvám, jak mi ani dlouhé vzdálenosti už nedělají problém. Nemám pocit přetrénovanosti. Jen před dovolenou toho na mě bylo opravdu už moc a s fyzickou únavou přicházela i ta psychická. Ale s o to větším úsilím se do tréninku vrátím po dovolené.
A co na můj únorový trénink říká Marcel:
Zacali sme troska skor tento cyklus ale nevadi prve intervaly ktore sme mali boli 12 x 400 boli behane velmi pekne vsetko v tempe pod 4 min takze naozaj aj z mojej strany velka spokojnost, nedelny dlhy beh bol tak isto vo velmi dobrom tempe a aj v dobrych tepoch. Dalsi tyzden to bolo troska narocnejsie ale tie dvojkilky zase Verca dala v skvelom tempe medzi 4:10 az 4:20 je naozaj velmi pekne, v nedelu nas cakal dlhy beh ktory bol v trosku pomalsom tempe ale vzhladom nato ze bol v terene ani sme to rychlejsie nepotrebovali a bolo to troska viac ako bol plan takze to bolo fajn.
nasledujuce useky boli kratsie ale zase vo velmi dobrom tempe pod 4 min a hlavne co mna velmi tesi ze Tepy velmi dobre a rychlo klesli na nizku uroven cize dalsi skvely trening 12 x 600 bol super, nedelny dlhy beh bol znova troska po kopcekoch ale priemerka velmi dobra tak ako aj tepy tym ze to bolo trosku kopcovite tak obcas tie tepy vybehli ale v konecnom priemere to bolo skvele. Dalsi tyzden bol troska volnejsi kde boli len klusy roznej dlzky cize verim ze si Veronika troska uzila oddych a ma kopec sil do dalsieho treningu ja s pohladu trenera som s tymto mesiacom naozaj velmi spokojny. Nehodnotim tu volne klusa medzi dolezitymi treningami ale verim ze aj vyklus si uziva do pohody. Na zaklade toho je vidiet ze to Veroniku bavi a verim ze aj ona citi pokrok 🙂
