Jak už mnozí z facebooku víte, v sobotu jsem si zaběhla unhošťskou Čertovskou pětku. Je to takový malý regionální závod, kde se sejde fakt super parta lidí a valná většina se převlíkne za čerty a anděly. Stejně jako podstatná část našich „Mattonek z Kladna“.
Když jsem do toho závodu šla, myslela jsem, jak si střihnu necelých 6 kiláčku po rovince, kterou naprosto nesnáším. Nemluvě o tom, že na krátkých tratích neumím zabrat. Tedy moje nohy se neumí tak rychle rozkmitat. Já prostě potřebuju pár kiláčku na rozběhnutí a zahřátí, a pak se teprve dostávám do tempa. Troufnu si říct, že moje ideální trať je půlka, na které se hodlám příští rok totálně vyndat. Ale tenhle závod byl nakonec velmi překvapivý v tom, že část trati se táhla do kopce.
Není tomu tak dávno (rok 2014), kdy jsem se svým kamarádem vyběhla do zbečenských kopců plná naděje, entusiasmu a přesvědčení, že ho uběhám stejně tak, jako se mi to podařilo týden před tím na rovince. Zvyklá rovnat se na trénincích většině chlapů, ne-li je předhánět, jsem omámená mamonem začala vybíhat první kopec. Jenže znáte to motto, že tělo nezapomíná? Nedošlo mi, že někdo, kdo má za sebou běžeckou minulost ve Slavii, prostě formu najde rychleji než někdo, kdo běhá nepodstatnou část svého života. Během prvních pár metrů jsem věděla, že jsem marná. A jestli jsem ho dala minulý týden na rovince, tak v kopcích můžu na tenhle již nikdy neopakovaný úspěch zapomenout. První kopec jsem dala s vypětím všech sil a nepravidelným přecházením z běhu do chůze. Další jsem už myslela, že umřu. Ale moje totální nasazení, odhodlání a hlavně moje ego mi nedovolilo to vzdát. Až do chvíle, kdy se cesta začala vracet dolů a zpátky k autu! Vážně se mi ulevilo při pomyšlení, že už se vracíme a já celá šťastná sebrala poslední síly a přinutila nohy se zase roztočit. Ale jen do chvíle, než přišla ta zpráva, která zlomila moji duši a posadila mé běžecké ego navždy zpátky na zem. Ten výsměch mému egu mi zní v uších ještě teď. Honza zavelel zpátky do kopce! Jsem věčný optimista, a tak jsem se usmála a řekla něco o tom, že je to dobrá prdel sranda. Ale jak tušíte, nebyla!
Věřte mi, že to, co se v tu chvíli v mém nitru událo, bylo něco strašného! Během sekundy jsem se na to chtěla vykašlat, ale zároveň jsem věděla, že já to před ním, a vlastně před kýmkoliv, nevzdám. Věděla jsem, že to ponížení z téhle výzvy, by bylo horší než ty slzy, které se mi draly do očí. A tak jsem sebrala poslední síly a ten kopec střídavě vyšla a vyběhla. Když mi Honza na posledních metrech podával ruku, byla jsem na infarkt a řekla mu něco velmi sprostého. Do dnes, když kolem tohohle kopce běžím s novými běžci, o něm vyprávím a říkám mu „Můj kopec nářků“. Ale byla to pro mě lekce! Od té doby jsem brala kopce s velkým respektem a velkou pokorou. A později jsem díky téhle zkušenosti byla o krok napřed před mnoha běžci a můžu říct, že na kopcích hodně lidí uvařím.
Dnes už se kopců nebojím. Naopak je beru jako svojí přednost a jejich zdolávání beru jako další výzvu. Dokážu v nich měnit styl, i když to bolí, dokážu v nich trochu povolit, abych na konci nasadila tempo. Dneska vím, že kopce nejsou nepřátelé, ale pomocníci. Pokud je pravidelně zařadíte do svých tréninků, uvědomíte si, že díky nim můžete získat oproti ostatním velký náskok. A takovou podobnou výzvou jsou pro mě intervaly. Když jsem si o intervalech dneska psala s Honzou Pernicou, napsal mi: „Mno, tu lásku k intervalům Ti raději neslíbím,ale bude mi stačit, když to nebude nenávist.“
Jak to máte vy? Rovinky, intervaly nebo kopce?
A když se na běhání podíváme z tréninkového hlediska, najdeme v nich jen samé benefity.
- Při běhu do kopců spálíme víc kalorií – Ano, většina mužů asi tuto informaci neocení, ale naše ženské srdce zaplesá.
- Zvýšíte svou vytrvalost – zkuste pár týdnů tréninku v kopcích a pak se vraťte na svou obvyklou trať. Budete opravdu překvapeni, jak lehce se vám poběží.
- Zrychlíte – Běhání do kopců nepřináší jen lepší výdrž, ale díky běhu do kopců budujete svaly na nohou, které ke zrychlení potřebujete. A až se časem dostanete do fáze, že běhy do kopců vám nepřijdou nijak náročné, zařaďte třeba 10 sekundové sprinty. 😀
- Seběhy – I seběhy jsou pro naše tělo přínosné a to hlavně na spodní břicho a kvadricepsy.
