Tak jsem zase vlítla do běžeckých skupin, abych koukla, co se tam děje a co lidi v běhu trápí. A dost často je to motivace! Jak motivace?!?, říkala jsem si. Proč lidi řeší motivaci a chtějí si tvořit další podskupiny se stejně nenamotivovanými lidmi?
Když jsem ale nad tím začala přemýšlet, přeci jen jsem musela uznat, že někdy člověk prostě tápe a hledá spřízněnou duši. A tak jsem se rozhodla vám po dlouhé době napsat, kde beru motivaci já a kdo mě inspiruje.
Jak mnozí víte, poslední měsíce jsem se zase opřela do běžeckého tréninku. Zprvu jsem měla strach, aby mě mé nadšení neopustilo. Ale ejhle – s novými výzvami se mě tohle nadšení drží jak židovská víra a můj trenér Jirka mě musí kolikrát až brzdit.
Tak jo – začnu tím, co mě motivuje
Není náhodou, že jako první uvedu běžeckou skupinu – Jeden měsíc běžce. Možná víte, že v Kladně máme skupinu, která se jmenuje stejně jako blog. Nejdřív to byla taková skupinka běžců, kteří se sešli na společný výběh. Ale postupem času se z nich stali mí přátelé. Přátelé, které mám pocit, že nesmím zklamat a díky nim jsem ani v té největší běžecké krizi, která přišla v roce 2016, nepřestala běhat. Mnozí to možná ani netušili. Byla jsem přetrénovaná a myslím, že jsem měla i špatnou motivaci. Tehdy jsem utíkala před svým životem, místo abych běžela spolu s ním. Ale všichni tihle lidé mi týden co týden dávali sílu, proč běhat dál.
Blog – blogem už asi nežiju jako dřív. Ale samotné psaní ve mně pořád vzbuzuje pocit, že se na trénink těším. Miluju ty chvíle, kdy vám napíšu, jak se mi běhalo, ale ještě víc miluju vaše komentáře, ve kterých sdílíte vy své pocity. Ať už z tréninku, ze závodů nebo z běhu obecně. Díky tomuhle blogu poznávám mnohé příběhy, které se za zdmi internetu odehrávají a kolikrát se až zastydím, když vidím, co dokázali jiní a stále zůstávají skromní a mnohým neznámí. Tyhle neviditelné okamžiky mě opravdu nakopávají s vámi sdílet všechny běžecké radosti i strasti.
Největší mou motivací jsou ale letos mé cíle. Mám v hlavě cíl a snad poprvé v životě za ním nejdu proti zdi, ale hezky po cestičce – krůček po krůčku. Díky běhu se letos učím být víc trpělivější, ale systematická a kontinuální. A musím se přiznat, že právě letos mě tahle cesta baví mnohem víc a to i díky lidem, které na ní potkávám. Díky nim/vám je najednou nějak zábavnější. Však o mnohých ještě brzy uslyšíte.
A tím se pomalu dostávám k tomu, KDO je mou inspirací. Možná to pro vás bude překvapivé, ale nejsem obdivovatelem velkých jmen, i když si jejich výkonů velmi vážím. Naopak mě upřímně inspirují lidé kolem mě. Lidé, kteří i ve svém nabitém pracovním tempu, dokáží překonávat své hranice, ale i přes to zůstávají ve svém nitru skromní. Lidé, kteří dokáží i přes zažité stereotypy, své zvyky kvůli sobě změnit. Mám ráda příběhy lidí, se kterými se mohu ztotožnit, se kterými se mohu srovnávat a třeba i lehce měřit síly. To jsou mé vzory, má inspirace k běhu. A že když teď tohle píšu, tak mě napadá jmen.
Takže jestli mohu radit: najděte motivaci sami v sobě a nezapomeňte si ji pravidelně připomínat. A pro inspiraci se rozhlédněte v nejbližším okolí. Věřím, že tam najdete tolik lidí, že nebudete mít čas na jedinou myšlenku dalšího on-line spojování.
