Tak jsem si zase šlápla do lejna, aniž bych se o to prosila. Ale copak bych to byla já, abych zůstala stát opodál? No, vezmu to pěkně od podlahy a pěkně vám tady napíšu, jak se zase rozběhávám.
Poslední týdny, ne-li měsíce jsem malinko ubrala ve svém tréninku. Systematicky jsem ignorovala veškeré intervaly, fartleky, běhy delší než 12km a veškerou svou pozornost jsem obrátila na lidi v naší běžecké skupině. Nijak mě to neomezovalo, na závodech jsem stejně většinou držela telefon nebo někoho za ruku, natáčela insta-stories a užívala si atmosféru. Prostě pohoda.
Jenže jednoho krásného dne mi do života přišla společnost Go Create Performance a já se spolu s několika dalšími běžci stala jejím ambasadorem. Na tom by nebylo nic špatného. Naopak je mi ctí být v tak vybrané společnosti, kde ode mě nikdo nic nečekal, nikdo se neptal… A tak jsem stále vesele pobíhala po kladenských lesích a motivovala všechny kolem. A pak přišlo probuzení ve chvíli, kdy jsme se začali reálně bavit o tom, že z ambasadorů značky GCP postavíme příští rok tým na Vltava Run. F**K!
Nevím, jestli někdo z vás Go Create Perfomance sleduje aspoň na fb a ví, co se skrývá za ambasadory této značky, ale věřte mi, že jsou to samí echt B Ě Ž C I! A když jsem si to začala srovnávat v hlavě, došlo mi, že takhle pobíhat dál nemůžu. Nemůžu a hlavně nechci být brzda týmu, který by reálně mohl mít na bednu! Já, která byla zvyklá bouchat s klukama, protože jsem žádnou sobě rovnou sparing partnerku tehdy neměla. Já, která na tréninkách zvedala větší váhy než většina kluků. Já která na Spartanech přejela mraky chlapů jak parní válec, tak já mám být teď tou, která bude týmovým černým Petrem? Ani náhodou! Když reálně zhodnotím fakta, asi těžko předběhnu Tomáše Hudce nebo Jožiho Urbana. Ale nikde není psáno, že nemůžu být zase o něco rychlejší a o to mi jde. Nemusím běhat jako Zátopek, ale chci běhat s vědomím, že jsem pro tým udělala maximum. A tak jsem se rozhodla pustit do boje.
V první řadě jsem se domluvila s Petrem Špánitzem (on je ten, který za Go Create Performance stojí), jestli by mi u Marcela Matanina, dalšího z ambasadorů a hlavně slovenským olympionikem, nemohl domluvit tréninkový plán. Ale jen o něm to samozřejmě není. K tréninku ruku v ruce patří, a o tom jsem se několikrát sama již přesvědčila, výživa. A teď se možná pustím na tenký led s výživovými poradci, ale mám to sama na sobě ozkoušené. Na mě prostě velmi dobře funguje bezlepková strava. Ne, nejsem celiak, a proto ji nemusím držet na 100%, což v důsledku znamená, že si občas bez uzardění dopřeju čerstvý chleba nebo dortík ke kávičce. Ale základ mého stravování to opravdu není. Nicméně po brutálním letním cheatu jsem si opět naordinovala 100% gluten free režim na odlehčení. No, a po pár dnech tréninku, kdy si tuhle „dietku“ jedu, cítím, jak jsem plná energie a jak rychleji regeneruji. Mohli jste si všimnout, že jsem již dříve upozorňovala na to, že díky této stravě moc neřeším, v jaký čas mám trénink. Víceméně jsem po takovém jídle vždy schopná vyběhnout max. do 30 minut, a to je v mém případě docela zásadní. Občas se totiž rozhoduji o tréninku z minuty na minutu.
No, a posledním dílkem v této skládačce je alkohol. Nepiju tvrdý alkohol, ale dobré víno si ráda dopřeju. Bohužel alkohol zastavuje regenerační procesy a to i v malém množství. A tak jsem se rozhodla i tuhle neřest na nějaký čas uložit k ledu. Určitě se nehodlám stát ze dne na den abstinentem, ale po nekončících letních grilovačkách, různých večírcích a několika svatbách, je to určitě příjemná změna, která s nastávajícím podzimním počasím přihrává večerům pod dekou u zapáleného krbu s čajem nebo teplým kakaem z rýžového mléka.
I přes to, že to vypadá na velikou oběť, musím říct, že po cca 14 dnech to vypadá víc než slibně a mě tyhle posuny víc než motivují. Už teď cítím, že zatím fyzicky chybí jen ten běžecký plán, ale na základě zvýšených objemů a přidaných silových a protahovacích tréninků se cítím silnější, jistější a řekla bych i rychlejší. Ale je mi jasný, že konstantní změnu uvidím až později. I tak je to ale slušný nakopnutí na začátek a já se těším, jak to půjde dál.
Nesmím opomenout i různé doplňky stravy, které tedy užívám pravidelně víceméně pořád. Ale o těch se rozepíšu zase jindy, protože to vydá samo o sobě na celý článek.
Takže jestli chcete, aby se z mírně šílené běžkyně stala běžkyně opravdu šílená, zařaďte ji mezi ještě šílenější jedince a ono to udělá své.
Úvodní foto: Lukáš Oujeský, oblečení: Protrénink.cz
