Když vám řeknu jméno Marcela Matanina, možná si řeknete, že jste se s jeho jménem už někde setkali. Ale asi s největší pravděpodobností jste jeho jméno četli jen u mě na blogu. Předpokládám totiž, že stejně jako já, nejste úplně tak sběhlí v historii atletiky, abyste věděli, že Marcel reprezentoval v roce 2004 Slovensko v maratonu na Olympijských hrách v Aténách. I proto k němu, jako ke svému trenérovi, mám obrovský respekt a ještě větší důvěru.
Já sama jsem se s ním zatím ještě nepotkala osobně, a tak své dojmy z něj vám můžu zprostředkovat jen z komunikace přes facebook. Nebudu lhát, že na první dobrou, jsem si přišla, že si píšu s učitelem ze základní školy. Rozumějte: je vám asi tak 8 let a vy se máte bavit s někým, komu je ve vašich očích asi tak 100 a ví všechno to, co chcete vědět vy!!! Ale postupem času jsem si snad získala důvěru, trochu se otrkala a tak naše konverzace už občas zabrousí i do jiných témat než jen na klasické zhodnocení tréninku.
Marcel je člověk, který je se mnou v týmu ambasadorů společnosti Go Create Performance (dále jen GCP). Znala jsem ho z vyprávění Terezky Beitlové, která mě připravovala na maraton v roce 2016. A tak, když jsme se takhle krásně sešli v jednom týmu, samozřejmě mě napadlo ho oslovit s pomocí s tréninkovým plánem. A jak se později po poradě s Peterem Špánitzem (majitelem GCP) ukázalo, nenapadlo to nejen mě, ale i Martinu Čibovou. Další kolegyni ambasadorku a naprosto úžasnou běžkyni. Zkuste se podívat i na její profil. Myslím, že zrovna ona stojí za sledování. Je totiž také máma, ale běhá tak, že se vám o tom bude i zdát.
Ale zpátky k Marcelovi a proč jsem se rozhodla vám ho vůbec v takovém rozhovoru představit. Marcel totiž bude v následujících měsících velkou součástí mého blogu. Nejaktuálněji pro vás chystá tréninkový plán na Pražský půlmaraton, bude pravidelně zhodnocovat mé měsíční tréninkové pokroky. Proto si myslím, že je dobré o něm něco vědět.
Marceli, můžeš nám prozradit základní fakta o sobě? Kolik Ti je let, rodinný stav a třeba i nějaké Tvé jiné koníčky?
Mám 44 rokov, som ženatý a mám jednu krásnu 6 ročnú princeznú.
Kdy jsi začal s běháním a kdy jsi poznal, že z Tebe může něco být?
S behaním som začal asi v 7 triede na základnej škole, ale vtedy som ešte vôbec netušil že raz sa mi podari bežať na olympijade. Ale v tom čase ma to veľmi bavilo ciže som veľmi neriesil čo zo mna bude 😊
Vždycky přemýšlím, co vede puberťáky k tomu, že se místo večírků a kouření, věnují sportu. Co zrovna Tebe u běhu udrželo?
No v mojom prípade to bola baba čiže frajerka, ktorá bývala o dve dediny vedľa tak som behaval za ňou. Čiže mňa při behu držala frajerka.
A otázka na tělo: zkoušel jsi někdy v životě kouřit a měl jsi někdy v pubertě kocovinu? Co by jsi poradil rodičům, aby k tomuhle právě nedošlo?
Jasné že som to skúšal aj ja jako to chutí veď všetci z mojho okolia to skúšali a niektorí aj fajčili ale ma to nikdy nechytilo aby som v tom pokracoval skusil som to ale to bolo vsetko nechutio mi to. S alkoholom som skusenost nemal prvu opicu som mal niekedy az po strednej škole. Ono v tomto je tažko radiť ale pokial svoje dieta dostatočne zamestnate nebude mat cas na hluposti aj kde nikde sa to neda povedať na sto percent.
Kdo Tě přivedl k atletice a měl jsi mezinárodní ambice již od malička?
K atletike ma priviedol ucitel na základnej škole, ktorý si asi vsimol ze vo mne nieco je a potom sa to so mnou uz akosi viezlo. Urcite aj ja som mal detské sny kde všade by som chcel bežať a podobne ale bli to len detské sny aj keď u mňa sa veľa těchto snov splnilo.
Jaká byla Tvá celá cesta na Olympiádu?
Cesta na olympiádu bola zaujimavá ale přitom sa mi plnil detský sen čiže chystal som sa nato najlepšie jako som vedel a kdeže som mal skvělého sparing partnera v podobe Roberta Štefka tak časť prípravy som strávil aj blízko Prahy kde Robo dodnes žije.
Jak na Atény vzpomínáš? V čem je ta pomyslná olympijská meta jiná než jakýkoliv jiný závod?
Na Ateny nemám najlepšie spomienky kdeže preteky nevyšli uplne tak jako by som si predstavoval ale preteky to boli naozaj nadherne ked si teraz nato spatne matne spominam bola to super atmosféra. A je to uplne iné jako iné preteky je to ina atmosféra jako všetky ostatné preteky doprial by som to každému športovcovi lebo je to neskutočný zažitok.
Vůbec si nedovedu představit ten trénink před Olympiádou. Můžeš nám popsat, jak to vypadalo?
No príprava na maraton nie je uplne jednoducha a to moze byt aky kolvek maraton ale toto bola olympijada takže sme k tomu aj tak pristupovali samozrejme nabehali sme kvanta kilometrov bol to 13 týždňová príprava ale za 12 týždňov sme nabehali priemerne týždenne cca 160 km ale aj kopec regenerácie a oddychu. Behával som veľa behov na obed a v teple kdeže štart mal byt popoludni kde malo byť ešte celkom teplo.Ale stalo to zato
Měl jsi tehdy už rodinu?
Nie v tomto čase som rodinu nemal čo bolo asi aj dobé pretože som sa mohlo úlne venovať behu a pretekaniu.
Marceli, hrozně mě zajímá: jak to bylo tehdy se sponzory. Musel jsi k tomu chodit i do práce nebo prostě jsi měl jen trénink a ostatní bylo hrazeno ze svazu nebo z něčeho takového?
So sponzormi to bolo ťažké aj keď musim povedať že som mal šťastie a obuvalo a obliekalo ma NIKE aj kde to bolo postavene skor na kamaratskych vzťahoch jako na nejakej sponzorskej zmluve. A zase mal som klub ktory sa zase postaral o všetko ostatné ciže som nemusel chodiť do práce.
A jaká je situace dneska? Myslíš, že sportovci to mají dneska lehčí, nebo se naopak musí víc „prodávat“?
Ťažko povedať či je to teraz ťažšie alebo ľahšie ale v čase keď som behaval ja nebolo toľko možnosti jako je podľa mňa teraz ale zohnať sponzora nie je určite jednoduché. Ale pokial je ten športovec naozaj dobrý tak má vačšie šance jako boli před 15 rokmi
Jak dlouho už aktivně nezávodíš? A co děláš dneska? Vím, že trénuješ pár běžeckých skupin, je mezi nimi někdo, kdo stojí za zmínku?
V podstate s pretekanim som neprestal ale takto zavodne som skončil v roku 2006 od vtedy to robim už iba jako hobby ale stále ma to nesmierne bavi. Dnes pracujem pre eventovu agenturu a venujem sa treningom. Ano mam zopar treningových skupín ale momentálne nemám ani v jednej bežca ktorý by mal nejaké profesionálne alebo výkonostné ambície všetci to robia pre radost a pre seba.
Taková klasická otázka: co bys dělal, kdyby jsi se nevěnoval sportu?
Uf toto si ani neviem predstaviť kdeže behaniu sa venujem už 30 rokov a bez behu a športu si svoj život ani neviem predstavit
Taky se musím zeptat: baví Tě sestavovat tréninkové plány? A jak hodnotíš spolupráci s těmi, kterým je píšeš? Abych byla upřímná, mě hrozně bavilo tréninky psát. Ale otrávilo mě, že lidé jsou nezodpovědní, neváží si času, který tomu věnuješ. A když z 16 tréninkových jednotek 7 musíš pravidelně přepisovat, tak jsem se na to pak raději vykašlala. Máš podobné zkušenosti, nebo naopak máš zodpovědné svěřence.
Písať tréningové plány ma bavi jako aj samotný tréning a samozrejme aj ja mam skusenosti s ludmi ktorý si Tvoju pracu nevážia tak potom je lepšie to nechať tak nech si idu svojou cestou lebo len plytvajú časom ktorý možem venovať ludom ktorý si to važia. Ale 99% mojich zverencov je zodpovědných.
No, teď mi to nedá a doufám, že se nezalekneš upřímné odpovědi. Jak moc zodpovědný svěřenec jsem já?
Si zodpovedný zverenec aj kde občas niečo malo pozměníme nie je to zase toho toľko a chápem že nás živí niečo iné jako beh. Ale ak by boli všetci taký jako Ty tak nemám čo riešiť a fungujem zo vsetkými bez problémov. A som rád že si taka aka si.
Když už jsme u těch tréninkových plánů, kdyby někdo z mých čtenářů chtěl sepsat tréninkový plán, máš na to ještě prostor? A máš kritéria pro lidi, se kterými jako trenér spolupracuješ?
Určite by som si našiel čas aj keď to nie je až také jednoduché určite by som potreboval zopar informacií o danom bežcovi ale zakladny plan možme kludne vytvoriť. Momentálne mam svoje skupiny a zopar individuálních klientov ciže viac ich už ani neberiem ale mám rád ľudí ktorí sú cieľavedomí a vedia čo by chceli v danej discipline dosiahnuť.
Ráda bych se ještě vrátila k Tobě samotnému. Jak se vrcholový sportovec vyrovnává s koncem aktivní kariéry a kdy nastává ten zlom, že si řekne, že pověsí závodní boty na hřebík? A jak se rozhoduje, co potom? Jak si takový člověk vůbec vybírá povolání?
Rozhodnutie o konci nebolo uplne jednoduche a neprislo zo dňa na den ale premyslal som nad tym dlhsiu dobu a kdeže som sa nedohodol s klubom na dalsej spolupraci tak som musel vyriesit aj svoju buducnost. Ja som zacal asi nie s uplne stardantnou pracou stal som sa starostom v nasej obci tak som zacal život normalneho člověka na dedine 😊
Kolik Ti tehdy bylo, když se tohle stalo?
Mal som 32 rokov
Nelitoval jsi někdy, že jsi skončil, že jsi třeba mohl vydržet dýl?
Možno som mohlo ešte par rokov potiahnut ale prisiel zlom a nelutujem ze som to urobil začal som niečo ine čiže už na šport nebolo toľko priestoru
Ráda bych mluvila i o současnosti. Vím, že jsme si několikrát psali, že skloubit lásku k běhu a k rodině je hrozně těžké. Máš jedno díte a ženu. Ale můžeš to napsat i mým čtenářům, kteří také řeší podobné starosti, jak se s tím doma vyrovnáváte a je Tvoje žena také sportovec?
Dať dokopy lasku k behu a k rodine nie je uplne jednoduche a este pokial nemate doma partnera ktorý sa venuje tiež nejakemu sportu tak je to uplne umenie.Ale kdeže č osa týka športu som v tomto sebec nenecham si ho zobrat aj kde to doma koli tomu dost hadame ale sport si nenecham zobrat je to moj život.Samozrejme kde som doma tak sa snazim vsetko vynahradit ale nikdy toho nie je dost teraz kde je dcera vacsia tak ju bravam a ucim sportom aby mala zaklad aky som mal ja jako dieta ktore vyrastlo na dedine a vedela robit cokolvek.Manzelka je nesportovec cize asi tazko pochopí niekoho kto to robi viac jako polovicu svojho života.
No, a když už jsme u té rodiny. Co dcera. Kolik jí je a vedeš ji ke sportu, respektive atletice?
Dcera má 6 rokov jasne snažime sa robit vsetko co sa da v tomto veku aby mala zakladné športové zaklady a behanie ju bavi nemusim ju do nicoho nutit tak uvidíme aky sport to nakoniec bude momentálne ju najviac baví gymnastika
Marceli, Ty jako profesionální sportovec: chceš, aby i Tvoje dcera dělala sport, ať už jakýkoliv, na profesionální úrovni?
Neviem ci chcem aby robila sport profesionalne. Chcem aby vedela viacero sportov ale nemusi to byt na profesionalnej urovni zase na druhej strane pokial sa bude chciet věnovat nejakemu sportu urcite jej to nebudem zakazovat ale podporim ju necham sa překvapit co to bude
Dá se i v nízkém věku dítěte poznat, jestli na takovou úroveň má?
To by som si ja nedovolil povedat je vidiet ci je dieta sportovo nadane a ktore menej ale samozrejme vsetko je aj o samotnom treningu a prístupe rodicov a trenerov.
Když se budeme bavit o dětech obecně. Jak by měl trénink dětí vypadat? Kolik hodin týdně je podle Tebe optimální, aby se děti věnovaly sportu a nebyly přetížené?
Podľa mojho skromného nazoru sa deti prilis skoro specializuju na dany sport pripadne disciplinu co niekedy moze byt na skodu. Ja som realne celu zakladnu skolu robil vsetko az na strednej skole som zacal trenovat pod vedenim trenéra.Cize skor by som bral trening formou hry kde samozrejme zaclenime prvky danej discipliny ale nech je to hra nech to nie je dril uz od detstva a myslim si ze dvakrát max trikrat do týždňa by malo uplne stačiť.
Pořádáme dětské OCR závody a měli jsme tam kluky, kteří v cca 11 letech běhali i přes 10 km v tempu, o kterém se mnoha dospělým může zdát. Jejich tatínek byl naštěstí rozumný a klukům vyměnil trenéra. Jak má rodič, neznalý tréninku, poznat, že je toho na dítě už dost? Jsou nějaké symptomy?
Hlavne kde je dieta často unavene tak to moze byt naznak pretrenovanosti a pretazenia aj kde sa priznam ja s dětmi nerobim tolko ale v atletike ma kazda vekova kategoria vypisane vzdialenosti co by mali deti daného veku behavat cize třeba si preverit to a podla toho si vieme kontrolovat aj trenéra ci to občas neprehana.
Vídáš ve své praxi často, že si rodiče plní své ambice právě na svých dětech a dá se proti tomu něco dělat?
Bohuzial ano a často si rodicia plnia svoje sny cez svoje deti ale v takomto pripade to po dosiahnuti urcuteho veku dietata ten sport konci s nenavistou a uz sa k nemu skoo vobec nevratia.
Myslím, že pro dnešek jsme toho probrali dost. A tak už mám jen poslední otázku. Co plánuješ na letošní rok? Na jaké závody a s jakými ambicemi do nich půjdeš?
Tento rok som sa zacal troska chystat a chel by som bezat zoper pretekov len tak pre seba urcite pobezim na jar polmaraton a maraton v lete pojdem zopar triatlonov a na jesen ma caka maraton v Chicagu.Samozrejme pojdem aj nejake traily. Uvidime jako bude sluzit zdravie ale polmaraton by som chcel bezat hlboko pod 1:15 a maraton niekde 2:30 – 2:40 ale toto vsetko bude zavisiet od toho jako budem fit.