Konečně začalo sněžit a pořádně mrznout. V lepším případě tedy řešíme, co na sebe, v horším jestli vůbec jít běhat. Dáváme si cenné rady, jaké boty si nazout, abychom neuklouzli, jaká větrovka neprofukuje, ale pak jsou tu situace, na které se prostě připravit nejde.
Mám kamaráda, který víc jezdí na kole, než běhá. Ale dneska mu to nedalo, nazul kecky a vyběhl. Asi tak 1 km od baráku se zpoza rohu vyřítila „smečka“ dvou psů. Jeden byl naprosto neškodný, za to druhý byl vyloženě pes s alergií na běh. A samozřejmě kamaráda kousnul. Ten zařval a tak mu to ten pes ještě jednou zopakoval.
Vím, že na kousnutí není nic extra zajímavého, ale na tom, co mu problesklo okamžitě hlavou ano a přemýšlím nad tím, jak moc jsme ještě normální a kam až má výzva zašla. 😀
 |
| Bebíčko, od ošklivýho čoklánka |
První, co ho napadlo, že musí dát pauzu na hodinkách, aby si nezkazil pace time a okamžitě následovala druhá, že mi musí napsat, že pro mně má nápad na článek. 😀 Nevím, jak vy, ale ty hodinky bych vypnula taky a možná se ještě naštvala, že neuběhnu to, kvůli čemu jsem vyběhla, jak sám níže přiznal.
Jinak k dobru ještě přidám, že si sám doběhl do nemocnice na pohotovost a z ní zpátky domů. A zítra prý musí jít běhat znovu, aby dal dohromady aspoň 8 km, když mu to dnes tedy ten hladový pes takhle překazil. A abych nezapomněla, pace prý taky nebyl ve finále špatný.
A co vy, máte s něčím takovým zkušenosti? Nejen se psy, ale vůbec se zvířaty? A jak jste se zachovali?
