Nikdy by mě nenapadlo, že budu zakládat vlastní „běžecký tým“. Ale okolnosti mi jej přihrály do cesty. Jsme teprve na začátku, ale už nyní nás můžete společně potkávat na různých závodech. Tenhle tým nebude o tom, umísťovat se pravidelně na bednách, ale přivést k běhu ty, kteří jsou stejní jako my. Tedy jako vy.
Nápad založit tým pod „značkou“ Jeden měsíc běžce“ vzešel z hlavy mého spolukouče Mattoni FreeRun Davida Kočího. Spousta lidí, kteří s námi dnes běhají, nás našla právě díky naší účasti na závodech, kde jsme společně běhali právě pod Mattonkou. Jenže přišla chvíle, kdy jsme chtěli být víc rozpoznatelní. Přeci jen vypadá líp, když se na závodech poznáme třeba podle triček. A tady jsme právě narazili na licenční práva k logům a na možnost spolupráce s dalšími subjekty. A tak vznikla myšlenka založit tenhle tým.
Ráda bych vám tedy představila všechny, kteří se v tuto chvíli rozhodli do týmu JMB patřit. Uvidíte, že jsou stejní jako vy, že jejich osudy budou podobné těm vašim a že jejich ambice patří každému běžci. Nejsme totiž vrcholoví sportovci, jsme naprosto stejní jako vy sami! Jsme rodiče, jsme pracující, jsme podnikatelé i lidé, kteří bojují s vlastními problémy a úzkostmi každodenního života. Čas na běhání hledáme stejně jako většina hobby běžců a i my se snažíme stále zlepšovat. I proto jsme se rozhodli založit vlastní tým. Tým, který bude motivací pro všechny běžce. Od těch, kteří chtějí prostě běhat pro radost až po ty, kteří i přes náročnou práci a rodinný život chtějí podávat co nejlepší výkony.
David Kočí
Jak už jsem výše psala, David se mnou vede Mattoni FreeRun v Kladně. Je to kluk, který by zasloužil metál a který z nás běhá nejlépe. Zatím tedy stále držím rekordy na některé tratě já, ale myslím, že je jen otázkou času, kdy tyhle časy padnou v jeho prospěch. Je fakt skvělé mít parťáka jako je on. Můžu se na něj spolehnout a kolikrát se i bojím, abych tuhle jeho vlastnost jakkoliv nezneužila. Má velké srdce, což se mi už několikrát potvrdilo a on obětoval své vlastní běžecké cíle pro cíle někoho jiného.
Stejně jako vy, je to táta od rodiny a spoustu svých běhů si jde večer, kdy většina z vás už dávno sedí na gaučích, popíjí pivko a chroustá k tomu balíček chipsů. Jestli tedy i vy máte rodinu, nechte výmluvy na tom gauči a začněte běhat. Jde to.
Verča Petrová
Verča je první z rodiny Petrů, která je součástí týmu „JMB“. Mohli jste si o ní přečíst v aktuálním čísle Běhej.com. Její příběh začal stejně jako příběh mnoha žen. Verča začínala s velkou nadváhou. A když vám říká, že velkou, věřte mi, že to tak je. Ze 120 kg do dnešního dne shodila 50 kg a stále jí to není málo. Na posledních trénincích jsem jí musela říct, ať si pořídí nové elasťáky, že ty současné jsou spíš už tepláky! 😀
Verču jsem poprvé potkala na tiskové konferenci k zahájení loňského ročníku Women’s Challenge. Byla to podle mě taková „trhlá baba“, ale s velkou dávkou optimismu a entusiasmu. A jelikož Verča bydlí kousek od Kladna, jednou se tohle štěstí objevilo na našem výběhu a už se nás nepustilo. Verče, a možná i její celé rodině, jsem pomáhala při jejích prvních běžeckých krocích a postupem času se z jejich rodinného klanu stal základní článek tohoto týmu.
Nutno podotknout, že Verča není až takový závodník. Jak sama říká, ráda se při běhu kochá a to už jí nikdy nikdo neodpáře. 😀 Jestli tedy stále tápete, jestli vaše tempo není příliš pomalé a nikdo se vám nebude smát, věřte, že nebude. I pomalí běžci jsou běžci.
Pavel Petr
Pavel je Verči manžel a je kuchař. Od té doby, co s námi začal běhat, uběhl pěkný kus cesty. Taky díky běhu odložil dost kil a o něco víc přidal na tempu. Ale i s rostoucím tempem nikdy Verču nenechá vzadu samotnou. Vůbec celá tahle rodinka je hrozně soudržná. Myslí na sebe a vzájemně se podporují a to mně na nich zaujalo už od začátku.
Pár Pavlových receptů najdete i u mě na blogu. Od příště vám je již budu označovat. 😀
David Petr
David je benjamínek v našem týmu. Ale své místo v týmu má opravdu zasloužené. Tenhle 16 letý kluk může být velkým vzorem pro spoustu mladých lidí. I přes to, že na většinu tréninků přijde s plným břichem, což mě osobně přivádí k šílenství 😀 , dělá velké běžecké pokroky a běhá jako o život. Člověk má kolikrát pocit, že už ani nemůže doběhnout, ale on to v cílové rovince natře i mnohem zkušenějším borcům. Prostě má obrovské odhodlání a neuvěřitelnou vůli. Bude skvělé sledovat jeho cestu za běžeckými metami.
Teď už je všechny znáte, proto se nedivte, až vám příště napíšu, jak se jejich běžecké cesty vyvíjí a kam směřují jejich ambice. A jestli nás uvidíte někde na závodech, tak nám držte palce.