PF 2016

Píšu něco, co určitě žádný blogger nenapíše. Něco originálního – silvestrovské shrnutí uplynulého roku. 🙂 Pro mě byl rok 2016 opravdu zlomový a myslím, že je na co vzpomínat. Zároveň vím, že i v roce 2016 je na co se těšit. Než začnu vypisovat to, co se mi v roce 2015 povedlo, začnu s tím, co jsem nedokázala a tím je moje roční předsevzetí naběhaných kilometrů. Nemyslím si, že bych na konci roku 2014 měla velké oči, ale pravdou je, že díky tréninku na MS ve Spartan Race jsem běhání zařadila na druhou kolej. Ne, že by nebylo dost fyzických sil, ale těch morálních. Tréninky zabíraly víceméně každé dopoledne, a když jsem se vrátila domů, neměla jsem dost odvahy říct, že půjdu ještě běhat. Rok 2015 tedy končím na čísle: 1337 km oproti původně plánovaným 2000km.

Toho, co se povedlo, ale bylo mnohem víc a to mě hřeje. Je toho totiž tolik, že ani nevím, kde začít. Asi největším překvapením pro mě byla Letní výzva pro srdcaře. Projekt ve spolupráci s nadací Naše dítě, do kterého jsem vstupovala s ambicí vydělat alespoň 30.000,- Kč, nakonec „vyběhal“ malé Markétce přes 100.000,- Kč. Radost to byla ohromná a my, co jsme se na LVPS podíleli, se těšíme na další ročník ve spolupráci s dalšími subjekty, které mají chuť se připojit. Tak uvidíme.

Ruku v ruce s výzvou přišel nový registrační systém a nový web. Webu se ujal můj kamarád Honza Pospíšil a registračnímu softwaru dává život externě najatá firma. Já osobně jsem za sw moc ráda, i když občas zlobí. Takže na příští rok mám mimo jiné úkol, doladit systém k dokonalosti. Chci, aby pro Vás byl jednoduchý a funkční tak, aby Vás jeho chyby neodrazovaly k registraci a jeho používání. A pokud to jen trochu půjde (veškeré náklady se systémem si totiž hradím sama), chtěla bych, aby byl propojen s Vašimi běžeckými aplikacemi a tím Vám odpadlo samotné zapisování kilometrů.

S webem je práce také pořád dost a v novém roce tomu nebude jinak. Mám pár drobností, které bych ráda upravila. Chtěla bych malinko upravit jeho design, aby se líbil. S tím souvisí i má touha Vám přinášet mnohem lepší fotografie. Díky mé společnosti na to prostředky mám, jen se trochu začít značit. Rok 2016 tedy bude i o tom, přinášet Vám i krásu mimo běh.

Co se týče běžeckých zážitků v roce 2015 jisto jistě nemohu opomenout moji účast na MS ve Spartan Race. Moje Road To Tahoe byla jedna z těch, které se nezapomínají, a na které budu vzpomínat celý život z mnoha důvodů. Zde mé velké díky patří Kubovi Bínovi, který mě právě na tuto událost 3 měsíce připravoval. Byly to 3 měsíce dřiny a odříkání. Ale nelituji jediné minuty, kterou jsem na trénincích strávila. Snad právě naopak. Pokud máte chuť zjistit, jak Kuba jako trenér funguje, sledujte jeho fb profil a přihlaste se do jeho pravidelně se opakující tréninkové skupiny Transformers 42 nebo od příštího roku sledujte jeho 4. sérii „Zpátky na vrchol„.

V roce 2015 jsem také dosáhla svého běžeckého osobáčku na půlmaratonu v Olomouci. Byla to půlka, u které sehrála roli spousta dobrých okolností – počasí, hlava, odpočinek. Prostě závod, kde víte, že můžete prostě běžet a nic Vás nezastaví.

Dalším zlomovým okamžikem se pro mě stala účast v projektu Mattoni FreeRun. I přes to, že zprvu to nevypadalo, nakonec se vše obrátilo a já se do projektu dostala. Projekt Mattoni FreeRun je určen víceméně běžcům začátečníkům, kteří mají chuť s během začít, nebo běžcům, kteří prostě nechtějí běhat sami. Trasy MFR jsou 5 km dlouhé a zvládne je opravdu každý. Já měla to štěstí, že jsem byla vybraná do party s Pavlem Geschmayem, se kterým se krásně doplňujeme.

Velkým projektem, který mi rok 2015 velmi ovlivnil, bylo založení české asociace extrémních překážkových závodů – OCRA CZ. Asociaci jsem založila s kamarádem Martinem a musím uznat, že za necelý rok fungování jsme společně ušli opravdu dlouhou cestu. Věnujeme se mimo jiné trénování dětí a pořádání jejich závodů. Jedním z nich je 1. OTEVŘENÉ MISTROVSTVÍ ČR V OCR PRO DĚTI, které bude už 23.1.2016.

Také jsem si zkusila organizaci vlastního závodu 360° Challenge, ale i u mně nad všema projektama nesvítí slunce a tento projekt, jsem po uvážení, opustila.

Jednou z posledních věcí, kterou bych ráda udělala, je poděkování lidem, kteří mi v mé běžecké cestě pomáhají. Mezi prvními se sluší poděkovat nadaci Naše dítě, která se pro mě stala součástí života nejen běžeckého, ale i soukromého. Za nadací se totiž ukrývají lidé, ke kterým mám osobně velmi blízko. Dalším takovým srdcovým partnerem je Run Czech. I zde se pravidelně setkávám s lidmi, kteří milují svou práci a žijí během, stejně jako my všichni. Sice posledním, ale určitě ne nejméně oblíbeným člověkem, který dává v mnoha ohledech tvář mému webu je Romana Marie Jokelová. Je to moje skvělá kamarádka, která se mnou tráví hodiny na focení, abych i já občas mohla říct: „Jeee, na týhle fotce mi to sluší!“ S děkováním bych mohla pokračovat dál a dál, ale to bych tu strávila hodiny. Věřte, že vím o Vás všech, kteří mi pomáháte a stojíte za mnou.

A co nás čeká příští rok? 

Mým velkým cílem je trochu zvolnit. Respektive zefektivnit čas, který trávím prací, během a všemi aktivitami. Chci trávit více času se svojí rodinou a těmi nejbližšími.

Ale vy se již zítra se můžete těšit na novou výzvu, a pokud to stihnu, tak i na vyhlášení vítěze prosincové. Můžete se těšit na nové články a rubriky, a ke konci roku snad i na projekt, který v tuto chvíli nemohu nijak specifikovat. Ale bude to obrovská srdcovka a mě to asi zase rozpláče. 😀 Budu se snažit psát tak, abych eliminovala gramatické chyby. A pokud nějakou výraznou objevíte, prosím, nebojte se mi ji napsat. Mým jedním velkým přáním je, abych příští rok svou fanouškovskou základnu zvýšila na 2500, tak snad mi k tomu i lepší psaní pomůže. A když už tedy máme přání na 2500 fanoušků, příští rok bych ráda pokořila hranici 2500 naběhaných km. Tak co zvládneme to zase společně?

 

Slovo na závěr: Běhounci, děkuji všem za Vaši přízeň v roce 2015 a předem děkuji i za tu v příštím roce. Přeji Vám, aby Vaše běžecké kroky vždy směřovaly správným směrem a Vy jste celou běžeckou cestu v roce 2016 zvládli ve zdraví! KRÁSNÝ ROK 2016 VÁM VŠEM!!!