Závody Spartan Race jsem zatím běhala pouze jako účastník. Ale v sobotu 14.2.2014 jsem si poprvé zkusila, jaké to je stát na straně pořadatele.
Od doby, kdy si vedeme s kamarádem Martinem tréninkovou skupinu dětí Spartan Kids, zrála v nás myšlenka udělat pro ně i závod. A tak jsme na tom začali pracovat někdy v listopadu a tuto sobotu 14.2.2015 jsme náš sen uskutečnili. První oficiální samostatný závod Spartan Kids Winter Race pro děti v České republice.
Již od listopadu jsme se lehce připravovali, sháněli materiál a podporu od lidí kolem. Otevřeně přiznáváme, že povětšinou jsme dostali podporu tam, kde jsme ji nejméně čekali a naopak. Vymýšleli jsme blbiny, kterými bychom den dětem zpříjemnili a na den „D“ se těšili možná víc než děti. Motivace, kterou jsme se snažili přenést na děti, byla snad právě naší radostí z očekávání toho, jak to dopadne a jak si my sami představujeme, aby to dopadlo.
Nutno podotknout, že samotný závod jsme připravovali s nulovým rozpočtem. Jediný náš příjem byl ze startovného, které jsme ale zpátky investovali do překvapení pro děti z tréninkových skupin. Bylo tedy jen na nás, co kde seženeme a co nám kdo poskytne. Poslední týden finišovala hlavně stavba překážek, kdy nebyla nouze ani o vtipné situace, kdy jsme si jeli na vlakové nádraží „vypůjčit“ nařezané klády na překážky. Já už předem viděla titulky v krimi zprávách a nás nakládající kusy dřeva, v lepším případě v divoškách „Budeme na Primě!“
Kromě překážek jsme ještě řešili občerstvení. Měli jsme „velmi slušnou“ nabídku otevření místní kuřácké putyky, kterou jsme po pár minutách opustili v cigaretovém rauši. Tohle jsme ale prostě dětem udělat nemohli. A tak jsme začali řešit svépomoc. Dohodli jsme se, že uděláme dětem čaj na zahřátí (později jsme ho nazvali Spartanským zimobijcem) a nechali od mé babičky udělat „Polívku na srkačku za kačku“. Škoda jen, že později zůstalo 10 litrů skvělého slepičího vývaru v kufru mého muže. (Jestli máte doma cholerika, jistě si dovedete představit, jakou radost mu to udělalo.) K tomu se přidal majitel kladenského baru Shock, že nám upeče domácí koláče, které jako všechno, sklidily obrovský úspěch. Bohužel se dostalo jen na ty, kteří vydrželi skoro až do konce programu.
Dobrovolníci. To byla kapitola sama pro sebe. Již od založení naší dětské tréninkové skupiny velmi úzce spolupracujeme s tréninkovou skupinou dospěláků, která nám okamžitě po vyhlášení termínu závodu nabídla svou pomoc a my měli po problému. Navíc celá skupina dobrovolníků fungovala tak, že nebylo třeba nic dvakrát opakovat.
A tímto se dostávám k samotnému závodu. Hned po rozednění jsme se s prvními dobrovolníky sešli na FK Slavoj Kladno, kde se závod konal a začali dávat dohromady poslední věci. Přesné vyznačení trasy, postavení party stanů, navozili jsme plynová kamna, přijel DJ. Prostě poslední organizační věci. Všechno vážně probíhalo sice ve shonu, ale bez problémů. Postupně se začali sjíždět první rodiny a hřiště se začalo barvit do oranžova. Mně v tu chvíli začal běhat mráz po zádech a měla jsem obrovskou radost.
Stále jsme si s Martinem říkali, jestli přijde nějaký průšvih. A on nepřišel. Přesně v 11 hodin Martin odstartoval elitní vlnu dětí z tréninkových skupin nedopatřením doplněnou i ostatními nedočkavými dětmi. Zbytek běžel o 20 minut později, kromě jednoho klučiny, který vlnu propásl a tak jsme kvůli němu odstartovali ještě 3. vlnu, do které se přidali i dospěláci.
No, a poslední věc, která stojí za zmínku je, ono překvapení. Pro děti z tréninkových skupin byly připraveny šerpy a pasování na Spartany, stvrzující jejich příslušnost k jakési „elitní skupině“ mladých Spartanů. Pro mnohé to byl první závod a tohle byla třešnička na dortu a motivace za to, že narozdíl od mnoha svých vrstevníků nesedí doma u počítačů a jiných vymožeností dnešní doby. Pro mně to byla velmi emotivní chvíle, protože jsem měla krátký proslov, který jsem v slzách málem ani nedokončila. Veřejně jsem totiž vyznala lásku své dceři a poděkovala jí za trpělivost se mnou. Je totiž pravda, že v rámci tréninků jsem na ní tvrdší než na kohokoliv jiného.
Podtrženo sečteno: zažila jsem mnoho akcí, ale tahle byla tou nejhezčí, na jaké jsem kdy pracovala. I podle ohlasů rodičů a dětí vím, že se nám to povedlo. Mám z toho upřímnou radost a už teď můžu slíbit, že další závody budou následovat.
A abych nezapomněla. Tenhle blog je asi jediným médiem, kde můžu veřejně poděkovat a institucím, kteří nám pomohli s medializací závodu. Můj dík tedy patří radiu Relax, serveruVašekladno.cz a zároveň Kladenskélisty.cz. Moje další díky patří všem lidem, kteří pomáhali, ale není v mých silách je všechny vyjmenovat. Ale oni vědí.. Stejně jako to ví i moje mamča! Díky prostě všem!!!
PS: Pokud byste se chtěli podívat na fotografie ze závodu, najedete na fb stránkáchSpartan Kids Kladno.
