Poslední dobou se většiny debat na facebooku neúčastním. Obzvlášť těch, které se týkají běhu. A mezi těmi všemi diskuzemi je jedna, která mě osobně nenechává spát a irituje mě už jen z podstaty. A to je otázka, kdo je vlastně běžec.
Nazuli jste kecky a pravidelně se vydáváte do lesa nebo na ulici polykat své kilometry? A máte pocit, že po prvních týdnech, kdy jste plivali krev z plic se už můžete považovat za běžce? Zkuste tohle napsat do některé z běžeckých skupin a uvidíte, co se stane. Tohle veřejné prohlášení je totiž jen pro otrlé jedince a na některé jedince působí jak červená na býka v ohradě. To jestli je člověk běžec nebo ne, je totiž stejně ožehavé téma jako otázka muži vs. ženy. Každý na to má svůj pohled a dojít k rozhřešení je asi nemožné.
Díky tomu, že se běh stal fenoménem posledních let, vytvořila se kolem něj skupina „elitních běžců“. Rozuměj běžců, kteří mají již své odběháno a běhali snad již tehdy, když odjížděly poslední tanky po 2. světové válce a rádi o tom vyprávějí. Jsou to většinou běžci nenápadní, kteří nedělají selfíčka. Kteří, jak sami rádi říkají, O P R A V D U běhají narozdíl od ostatních – od nás. A ve většině případů opravdu běhají dobře, to se zase musí nechat, ale žádné hvězdy se z nich nikdy nestaly. Z většiny. O běhu vědí víceméně „všechno“, ale hobbíkům to přeci nebudou stále dokola vysvětlovat, i když na každou běžeckou otázku samozřejmě znají odpověď.
Došla jsem tedy k otázce, kdo je vlastně běžec a proč je tak důležité běhat v určitém tempu, které nám dává možnost patřit do vybraných skupin? Proč spousta běžců osočí běžce běhajícího kolem času 6:30 na kilometr, ale nikdo se nepozastaví nad tím, že tenhle čas má lecjaký ultra maratonec a ještě ho za to pochválí? Máte pocit, že člověk, který běhá pomaleji se tolik nenadře jako ten, co běhá v tempu 3:40?
Vidím kolem sebe spoustu lidí, kteří si pořád na něco stěžují. Pořád tvrdí, že něco nejde – nejde jim práce, nejde jim hubnout. Ale pak jednou udělají krok kupředu a třeba se rozhodnou o tuhle radost podělit s ostatními a bum. Dostanou facku od tolika lidí, že se raději vrátí ke svým starým návykům. Každý člověk má chuť se o své úspěchy podělit a bohužel doba je dnes taková, že je většinou sdílíme přes sociální sítě, což samozřejmě s sebou nese i rizika. A bohužel ty rizika výsměchu jsou v tomto ohledu mnohem výšší, protože právě skupiny vyvolených běžců jsou schopni vás kdykoliv tak popíchnout, že musíte mít dostatek sebedůvěry, natolik dobrých přátel, kteří vás ihned podpoří anebo tolik vína na zapití žalu a zapomnění, abyste ihned neměli chuť skočit z nejbližšího mostu. Vy totiž dle těchto lidí opravdu nemáte právo běhat!!! 😀
Zajímalo by mě, kde tihle lidé berou to sebevědomí tyhle běžce kritizovat a posmívat se jim. Není naším společným zájmem právě lidi k běhu přivést? Co takhle místo toho výsměchu nad x-tým selfíčkem a kritikou času zvednout zadek a své vědomosti předat? A co třeba zdarma? To už takové terno není, co? A co, kdyby se náhodou „Honza Novák“ dozvěděl, že jsem někomu radil a řekl, že je to špatně? Do takového rizika se chce jen málokomu a tak raději zůstanu u alibistického prohlášení, že já bych si na to netroufnul ani dneska po odběhaných 2 265 843 km. 😀
Takže moje rada na závěr zní: pokud jste správný běžec, určitě nedělejte selfíčka! Pokud běháte v tempu pomalejším než Ondra Velička, tak se tím raději ani nechlubte a nechte si to pro kamarády v hospodě. Ty ohromíte. A pokud jste se rozhodli v běhu vzdělávat i různými kurzy, tak tuhle informaci chraňte víc než státní tajemství. Protože stále nemáte jistotu, že to vzdělání je „to správné“ a jestli nebudete uargumentováni svými zkušenostmi.
Ale vážně: neposlouchejte tyhle lidi a běhejte. Běžcem je dle mého soudu každý člověk, který zaváže kecky a rozhodne se si kilometry užívat. Takže nenechte se odradit podobnými komentáři, protože i vy jednou můžete běhat jako laň.
Foto: Romana Marie Jokelová
