Nevím, jak vy, ale já jsem dost dlouho musela za své běhání doma bojovat. Pro moje okolí jsem byla borec, který se do toho obul, pro rodinu blázen, který jí okrádá o společný čas.
Jo, já je chápu, ráno brzy vstanu, případně přiběhnu těsně před obědem a to vše jen kvůli tomu, abych si odběhla těch svých pár kiláčků a večer tvrdila, jak jsem unavená. Při tom pracovně tvrdnu u počítače až do rána.
A další věc, pro kterou je moje běhání asi moc nebere je ta, že po nich chci, aby mi jezdili fandit na závody. Jasně, jsou závody, na které to prostě není možné, ale co takový WRP! Davy lidí obkreslují trať a potkat tedy někoho, na kom mi záleží a u koho čekám, že na mně bude pyšný, je k super motivace,ne? Myslíte, že chtít jejich podporu je v tomto případě moc?
Jenže, když něco miluješ, není, co řešit. A tak jsem doma „čistě politicky“ začala své běhání obhajovat a přesvědčovat je, že to je to jediné, co mně naplňuje kromě nich a práce! (Jo, jsem magor a baví mě i moje práce.) 😀 No, a oni to začali postupně akceptovat a už mi kolikrát i fandili. A prý i ještě pojedou.
A tak jsem byla včera moc překvapená, když jsem přiběhla a čekalo na mně překvapení. Ono teda už tak trochu souviselo s mým úspěšným rázdninovým absolvováním kurzu fitness trenéra. Ale to načasování nemělo chybu. Čekaly na mně tři slova – NIKE AIR MAX.
Nejsou prý na běháni, ale na měkký došlap mezi běhy <3 Děkuju!
A vy mi, prosím, napište, jestli jste někdy měli problém s tím, kolik času věnujete běhu a jak moc vás vaše rodiny podporují.
Dnes naběháno:
Zbývá: 237,55 km
