Jak takhle poslední dobou brouzdám po internetu, tak si přijdu, že můj průměrně jeden závod v měsíci je vlastně jen výsměchem všem těm vymetačům závodů a donutilo mě to zamyslet se nad tím, jestli bych s tím neměla něco udělat a nepřihlásit se na nějaký další závod. Znáte to ze svého běžeckého okolí jistě všichni, že na otázku, co budeš dělat tento víkend, přijde briskní odpověď, že závodit. A když se naopak někdo zeptá vás, tak stojíte jako tvrdé Y, protože víte, že kromě jiného také „musíte“ trávit čas se svou rodinou, občas něco uklidit nebo se prostě jen tak chcete natáhnout na zahradě.
A pak přijde rána! Otevřete právě třeba facebook a zjistíte, že vaše sociálně-běžecké vyžití je skoro na nule.
Ale je to opravdu to, po čem v tuhle chvíli toužím? Nevím, jak to máte vy, a možná to u mě přišlo s věkem, ale už jsou dávno pryč časy, kdy jsem musela být na každém večírku a na každé akci. A teď asi i na každém závodě. Vybírám si, kam mé závodní kroky povedou a kolik času mi „to“ kolem zabere. Jestli, když pojedu na závod na druhou stranu republiky, jestli tam je i něco, s čím bych tuhle akci mohla spojit, čím bych potěšila i ostatní členy rodiny.
Jsem běžec tělem i duší (teda asi spíš jen duší, protože tělo běžce vypadá trochu jinak), ale jsem i neuvěřitelně šťastná, když můžu strávit jeden víkend v měsící v klidu doma. Jít si ráno zaběhat „jen tak“ a pak se věnovat i běžným věcem. Vzít si knížku, zahrát si s Viky línej tenis, vyplejt zeleninovej záhon a pak si třeba v klidu vypít skleničku vína spolu s kamarády. Zdá se vám to trochu mimo? 🙂
Ano, stále mám ráda atmosféru závodů. Miluju tam potkávat vás známé a kamarády, ale tím jak je můj život prakticky jako neřízená a hlavně nezastavitelná střela, tak mám teď pocit, že musím ubrat nohu z plynu. Tak se chci zeptat i vás, máte to taky tak nebo jsem jen začala brzdit ten kolotoč kolem sebe sama?
PS: Víte, co je nejhorší na tom napsat podobný článek, že obratem určitě přijde něco (výzva/cokoliv), čím tohle všechno popřu. Takových věci se mi prostě stávají.
